1.dubna t.r. uplynulo bez zájmu historiků, veřejných sdělovacích prostředků i veřejných činitelů 18 let od vydání průbojného a nevšedního dokumentu Moravskoslezské deklarace, jejíž případná realizace mohla překonat nespravedlivé a v r. 1968 (po vpádu vojsk Varšavské smlouvy) Husákem prosazené dualistické federativní uspořádání Československa, výrazně poškozující Moravu a moravské Slezsko. Vinou přežívajícího byrokratického centralismu (pragocentrismu) a unitaristicky pojaté státnosti, hájené českou politickou reprezentací i převažující tendence slovenských politiků prosadit své zemi úplnou nezávislost a státní suverenitu, zhatily jakékoliv rovnocenné soužití mezi Čechy, Moravany a Slováky. Vznik samostatných států ČR a SR v r. 1993 byl toho jen logickým důsledkem. Moravskoslezská deklarace byla jedním z pokusů, jak tomu zabránit. Co v tomto směru a v zájmu historické pravdy připomenout?
V neděli 1.dubna 1990 (byla nazvána moravskoslezskou) se delegáti místních a podnikových výborů obnovené Společnosti pro Moravu a Slezsko (původně vznikla v r. 1968) sešli, aby v historickém sněmovním sále kroměřížského zámku projednali a schválili požadavek na rehabilitaci dřívějším komunistickým režimem v r.1949 zrušenou Zemi moravskoslezskou. Stěžejní projev přednesl lídr zmíněné Společnosti doc. PhDr. Boleslav Bárta, v němž seznámil přítomné s navrhovaným textem Moravskoslezské deklarace, který byl následně schválen mohutným potleskem všech přítomných. V podstatě se v něm požadovalo:
- Vydání zákona o rehabilitaci Země moravskoslezské, zrušené 1.1.1949. Toto zrušení s sebou přineslo ekonomické vykořisťování Moravanů a Slezanů, devastaci moravského povědomí a redukci materiálně technických podmínek jejich kulturního života a vzdělávání.
- Dále zde zazněla výzva k vyhlášení samosprávné spolkové Země moravskoslezské v rámci Československé republiky, aby po uskutečněných volbách byl vedle českého, ustaven i moravskoslezský sněm aj.
Závěr Bártova projevu byl zakončen výzvou adresovanou bratrům Slovákům, Čechům, představitelům státu, kultury, církví a vědy, aby tuto deklaraci aktivně podpořili.
Vzpomenutý kroměřížský sněm z r. 1990 a na něm schválená Moravskoslezská deklarace nepředstavovaly jen ojedinělou a od vnějšího světa izolovanou aktivitu. Byly součástí a projevem mohutné vlny veřejně prezentovaného moravanství, původně umlčovaného tuhou byrokraticko-centralistickou diktaturou KSČ a po srpnových událostech v r.1968 tvrdými normalizačními zásahy proti všemu, co mohlo narušovat Husákem prosazenou dvojfederaci.
Očividná diskriminace zrušené Země moravskoslezské přinášela s sebou i projevy ve zvláště citlivé sféře ekonomické. Ze zákonů o rozpočtech a ze statistických ročenek z let 1985-1989 bylo zmíněné teritorium ve prospěch Čech a Slovenska ochuzeno např. jen v r. 1988 o 16 miliard Kč. Že se tato skutečnost promítala do oblasti investiční, kulturní aj., je nabíledni. Není proto divu, že odpor po pádu komunistické diktatury otevřel stavidla i aktivitám proti stávajícímu dualistickému modelu státoprávního uspořádání československého státu. Vznikala spontánní shromáždění na náměstích a prostranstvích různých větších moravských měst. Promoravští aktivisté v čele s ustanovenou HSD-SMS (Hnutím samosprávné demokracie – Společnosti pro Moravu a Slezsko) zorganizovali 29.dubna 1991 dokonce velký manifestační průvod v samotném historickém jádru města Prahy.
Moravskoslezská deklarace z dubna 1990 nezůstala bez vlivu ani na zákonodárné orgány, které nedlouho poté vydaly usnesení o neplatnosti aktu zrušení Moravskoslezské země k 1.1.1949 jako projev poplatnosti totalitní byrokraticko-centralistické praxi. Tehdejší Federální shromáždění tak učinilo 9.května 1990 a Česká národní rada 15.května téhož roku. Skutečnost, že zůstalo jen u proklamací a náprava nebyla fakticky a zákonným způsobem uvedena v život, s odstupem času ukazují, že šlo o taktický manévr uklidnit z velké části rozjitřenou moravskou veřejnost, než se ji podaří zpacifikovat jinými prostředky. Velmi v tomto směru napomohly dezinformační kampaně, invektivy a pomluvy ve sdělovacích prostředcích, servilnost některých moravských poslanců, poslušných pokynům ústředních stranických sekretariátů v Praze, spory uvnitř promoravských hnutí aj.
Nejpřesvědčivějšími fakty o tom, že čeští a slovenští mocipáni, ze strachu před možným přerozdělováním svých nabytých postů a ztrátou výsadních pravomocí ve finančních záležitostech v případné vícečlenné federaci, volili raději rozdělení Československa na dva samostatné státní subjekty ČR a SR v r. 1993.
Přesto má Moravskoslezská deklarace přes svůj realizační nezdar velký význam pro dějiny Moravy a částečně Slezska. Stala se nezpochybnitelným svědectvím o renesanci dřívější státní mocí devastovaného moravského povědomí a sebevědomí opřeného o určité politické ambice a cíle. Vyvrací oficiálně podporované invektivy o destruktivní úloze tzv. moravského separatismu. Její realizační nezdar nabádá všechny promoravské aktivity a hnutí k systematičtější buditelské a osvětové činnosti na veřejnosti, k relativně jednotné soudržnosti a postupu moravských politiků z různých politických stran při prosazování zájmů jejich rodné země a domova. Neméně také k překonávání omezeného a izolacionalismem infikovaného lokálního patriotismu, brzdícího celozemskou solidaritu.
Zpracováno s přihlédnutím k dobovým dokumentům.
Mgr. Jiří Novotný, Brno-Bystrc
Historické fotografie z pochodu 29.4.1991
Ukládám ...