která měla, namísto odmítnuté Euroústavy, reformovat EU, jsem se věnoval již několikrát. Snažil jsem se upozornit na problémy, které provázely jak její vznik tak i proces ratifikace. Nedávné referendum v Irsku pak ukázalo, že to nejsou jen moje pomýlené dojmy, ale že to stejně tak vnímají i ostatní občané EU. Oni však měli, na rozdíl ode mne, možnost tento svůj názor vyjádřit ve všelidovém hlasování. A tak zůstává pouze spekulací, že by smlouvu odmítlo i 10 dalších zemí unie, pokud by ji předložili k posouzení svým občanům.
Nejčastěji vytýkané nedostatky smlouvě jsou její nesrozumitelnost, nepřehlednost a zmatečnost. Chybí též oficiální překlady a konsolidovaná znění. Již minule jsem upozorňoval na skutečnost, že Parlament ČR schvaluje Lisabonskou smlouvu na základě neoficiálního překladu, za který nechce nikdo převzít zodpovědnost. Dalšími, neméně významnými problémovými oblastmi, pak zůstávají i samotné reformy a změny, které by měla smlouva zavádět. Nebudu je zde znovu připomínat a rozebírat. Podívejme se spíše na to, co bude dál. Jenže právě to teď asi nikdo neví.
Vrcholní představitelé EU vyzývají k pokračování procesu ratifikace. Tomu samozřejmě nic nebrání ale zůstává otázka, zda to není zbytečné. Je přece jasně stanoveno, že smlouvu musí přijmout všechny členské země aby mohla platit. Tohle počínání pak nahrává skeptikům, kteří právem upozorňují na naprostou absenci respektu k přijatým pravidlům a projevenému názoru občanů. Pokud by totiž proběhla ratifikace ve všech ostatních zemích bezproblémově, bylo by možné, i když ne příliš morálně čisté, zatlačit na Irsko aby zvrátilo své rozhodnutí. Případně hledat cestu jak výsledek referenda obejít. Nejspíše pak tak, že Irsko zůstane někde odsunuto na okraji, nebo ještě raději za okrajem veškerého dění v EU. Není to přece poprvé, kdy Irové zlobí. Už v roce 2001 odmítli smlouvu z Nice. Referendum se pak muselo za rok opakovat. Půjdou i tentokrát Irové znovu k urnám? Proč by pak ale i ostatní členské země nemohly požadovat opakování hlasování o smlouvě? Takových a podobných otázek zůstává stále mnoho. A každý nový krok, který nebude respektovat rozhodnutí Irských občanů jich vyvolá víc a víc.
Je veliká škoda, že představitelé EU hledají chybu v Irsku a ne u sebe. Že nepřijmou výsledek irského referenda jako vysvědčení své vlastní práce. Přece by nemělo být nemožné přepracovat smlouvu, nebo případnou novou ústavu tak, aby byla jasná a přehledná. Aby byla v rámci možností srozumitelná. Aby respektovala obecně zažité demokratické principy rozhodování pod neomezenou kontrolou parlamentu a zodpovědností vůči občanům. Aby zrušila nepřehledný, nespravedlivý a zneužívaný systém dotací a místo něj zavedla výhradně kontrolovanou přímou podporu konkrétních projektů v rámci vyhlašovaných programů. Aby to prostě celé fungovalo tak, aby tomu každý občan EU rozuměl, aby měl každý možnost vyjádřit svůj názor a tento názor byl respektován, aby každé rozhodnutí bylo odůvodněné, prostě aby všechno bylo srozumitelné, přehledné a kontrolovatelné. Pokud takovou smlouvu předloží představitelé EU svým občanům, nebude možné jí říct ne. Pokud takovou smlouvu není možné dohodnout, pak se zamýšlejme nad podstatou a smyslem celého tohoto projektu.
Ukládám ...