Ne, tento článek není z dávné historie, ale ze současnosti – z účasti současných moravských vlastenců na slavnostní mši svaté v sobotu 5.7.2008, konané u příležitosti Národní poutě a moravského národního svátku, 1145. výročí příchodu slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Sjeli se lidé z různých koutů Moravy, z různých moravských organizací, z politické strany Moravané i neorganizovaní příznivci Moravy.
Mše se konala na nádvoří před bazilikou. V přímém přenosu ji vysílala Česká televize a Český rozhlas Praha. Mše se zúčastnilo asi 30 tis. věřících. Sobotní slavnostní mši svatou celebroval, za přítomnosti Mons.Jana Graubnera, arcibiskupa moravského, Mons. Miloslava Vlka, arcibiskupa českého a dalších moravských a českých katolických biskupů, manželky českého prezidenta Livie Klausové a řady hostů, bývalý papežský nuncius v ČR Giovanni Coppa. Ten apeloval na odkaz bratří ze Soluně, když porovnával nezvykle nápadnou podobnost života současné civilizace s obdobím jejich působení na území Velkomoravské říše. Naše doba je svým způsobem analogií doby tehdejší i s jejími pohanskými modlami dnešního bezuzdného konzumismu, násilného boje o moc, sobectví, lhostejnosti vůči druhému a nezájmu o věci boží. Království boží je jedinou pravou civilizací lásky. Proměňuje člověka a mění svět tak, jak ho kdysi měnili svatí Cyril a Metoděj, konstatoval Coppa.
Jako přímý účastník a zároveň pamětník dřívějších mší mohu srovnávat. Počet poutníků je každoročně poměrně stabilní, kolem 30 000 lidí. Po převratu v r.1989, tento den, jako státní svátek v bývalém Československu, prosadili Slováci. Češi o to neměli zvláštní zájem, stejně jako o dávné dějiny Moravy. Oni svou historii začínají knížetem Bořivojem, pokud nebereme v úvahu mýtického Praotce Čecha a Přemysla Oráče. Přežívala tendence z minulého režimu, učinit z tradiční poutě na Velehrad jakousi mírovou slavnost.
Český zájem o moravský Velehrad se začal zvyšovat se zájmem evropských církevních i jiných institucí a uvědoměním si skutečnosti, že sv. Cyril a Metoděj nejsou jen patrony Moravy, ale také spolupatrony Evropy. Význam obou bratrů, jako nositelů vzdělanosti je v Evropě vysoce hodnocen. Od r. 2000 se konají ve dnech 3. až 5. července Dny lidí dobré vůle, kterým je věnována velká pozornost ze strany vlády ČR a českých medií. To všechno by bylo v pořádku, kdyby… Kdyby zde nebyla cítit snaha přivlastnit si tento moravský svátek evropského významu. Ve jménu dobré vůle bychom očekávali od českých představitelů respekt k moravským tradicím a k Moravě vůbec. Určitě bychom je jako hosty uvítali s náležitými poctami. V roce 1990 navštívil svatý otec Jan Pavel II. všechny tři metropolitní země : Čechy (Prahu), Moravu (Brno) a Slovensko (Bratislavu). Po výstupu z letadla na letišti v Brně poklekl, políbil moravskou půdu se slovy : Zdravím Tě Moravo… Poté sloužil mši na Velehradě za účasti asi 250 000 poutníků.
Letos za celou mši žádný řečník ani celebrant nevyslovil jméno Morava nebo Moravané. Když kardinál Coppa pozdravil český národ, lidé tleskali. Největší moravský svátek se tak stává českým svátkem a obyvatelé Moravy se považují za Čechy. Pro nás, kteří se cítíme být Moravany, máme rádi svou zemi a ctíme její tradice, je to trpké zjištění. Navíc nám ještě v uších zněla výhrůžka poslance za KDU-ČSL, Libora Ambrozka, který nás předcházel, když jsme se s moravskými vlajkami přesouvali k bazilice. Na dotaz jednoho z Moravanů, zda je Moravan, reagoval nepřiměřeně: Takové řeči neriskujte nebo zdraví neodejdete. To má být ta dobrá vůle a láska k bližnímu?
Přes to všechno to byl pro nás úspěšný a radostný den. Je cítit, že moravské povědomí je v lidech zakořeněné a moravanství se postupně probouzí. Bylo nás 7x víc než loni, celkem asi 35 moravských vlastenců. Za zpěvu písně Bože cos ráčil jsme došli na nádvoří. Rozdali jsme asi 1000 letáků Bůh žehnej Moravě a cca 500 letáků Výzva k občanům Moravy. Tentokrát prý byly moravské vlajky vidět v přímém přenosu. Jednou prý moravská vlajka zabrala půl obrazovky. Ohlasy lidí byly většinou kladné, (pokud jim někdo nezaclonil vlajkou výhled). Lidé se většinou dotazovali, jaké jsou to vlajky. Po oznámení, že moravské, někteří neskrývali radostný údiv. Jedna sedící paní chtěla mermomocí moravskou vlajku držet. Byla velmi ráda, když jsem jí ji půjčil.
Nezbývá než věřit, že tento trend bude pokračovat a Moravané se svých práv domůžou a budou moci o sobě opět rozhodovat ve své vlastní zemi. Jak se zpívá v té církevní písni : Víře vždy věrní budou Moravané, dědictví otců zachovej nám Pane.
Ukládám ...
