Na II. zemském sněmu politické strany Moravané, konaném 22. září 2007 v Kojetíně byly v rozpravě projednávány výsledky průzkumu názorů členů strany na používání symbolů Moravské země – vlajky, znaku a hymny. Zatímco v případě vlajky a znaku našli členové strany shodu velmi rychle a přijali v této záležitosti usnesení, v případě hymny se sešly čtyři návrhy, kterým musela být opětovně věnována rozprava na třetím zemském sněmu strany 24. listopadu 2007, který se sešel opět v Kojetíně. Návrhy předpokládaly využití písní *Jsem Moravan*, *Bože, cos ráčil*, *Moravo, Moravo* nebo *Zahrada Moravy*. Doporučením zemského sněmu byl nakonec přijat názor, aby za moravskou hymnu byla nadále považována skladba Ludvíka Dietricha na slova českého básníka Václava Hanky *Na Moravu* s tím, že po dosažení obnovení samosprávy naší země, bude zákonodárnému sboru Moravy doporučeno vypsat soutěž na jiná slova písně a tuto skladbu prohlásit poté definitivně za moravskou hymnu.
* V rychle ubíhajícím čase a starostech roku 2008 jsme tak trochu zapomněli připomenout si 150. výročí předčasné smrti hudebního skladatele, jehož píseň za ta léta pod názvem *Moravo, Moravo* zlidověla.
* Ludvík Dietrich z Dietrichů (1803 – 1858) je považován, spolu s dalšími moravskými skladateli první poloviny 19. století Pavlem Křížkovským, Hynkem Vojáčkem a Arnoštem Foerchtgottem – Tovačovským, za přední osobnost moravské obrozenecké hudby. Narodil se v Brně, studoval v Olomouci, žil v Jesenci a v Olomouci, kde působil jako mnohostranně činný hudebník, v Olomouci i zemřel. Moravské národnostní povědomí získával postupně pod vlivem vlastenecké skupiny kolem Aloise Šembery. Hudební teorii vystudoval u nejuznávanější autority hudebního vzdělání té doby na Moravě Gottfrieda Riegera, kompozičně přebíral základy od Antonína Titla, Františka Schuberta a Karla Loeweho. Značný vliv na jeho tvorbu měla moravská lidová píseň, se kterou měl možnost se seznámit jednak v dětství na otcově usedlosti v Jesenci, jednak prostřednictvím kněze Františka Sušila, autora sbírky moravských národních písní a tvůrce názoru existence moravské národní hudby. L. Dietrich byl uznávaným virtuosem na kytaru a značná část jeho tvorby byla tvořena sólovými kompozicemi pro tento hudební nástroj. Skládal také vlastenecké písně na slova moravských a českých básníků. Sem patří *Vlastenecké písně* a *Písně z Rukopisu královéhradeckého* na slova V. Hanky, nebo *Růže stolistá* na slova Ladislava Čelakovského. Jeho vlastní písní je například *Kdož jste duchem Moravané*. K větším hudebním formám jeho tvorby patří balady, například *Navrácení poslů z Kostnice* na slova F. M. Klácela, *Šestý červenec* na slova Ondřeje Novotného, nebo oratorium *Jan Hus*. Pro orchestr složil symfonie *Ouverture* a *Lovecká*. Ve své době byla klasicistní tvorba L. Ditricha s uznáním přijímána po celé Moravě a Rakousích. Z mnoha jeho děl se do dnešního dne zachovaly pouze zlomky, mnohdy navíc jen v úpravě od jeho následovníků.
* Píseň *Moravo, Moravo* vyšla poprvé v cyklu *Vlastenecké písně* v Olomouci roku 1843. Původně byla zhudebněním jednoho ze slabých literárních podvrhů českého básníka Václava Hanky pod názvem *Na Moravu*, a nebyla považována za příliš zdařilou. Během několika let však získala velkou oblibu mezi lidem a začala být považována za moravskou hymnu. Ke konci šedesátých let 19. století se mezi česky hovořícím obyvatelstvem Austrie řadila jako třetí nejoblíbenější po *Hej Slované* a *Kde domov můj*. Je příznačné pro nedávnou dobu, že dílo a postava Ludvíka Dietricha nezapadaly do idejí o jednotném českém národě v Čechách a na Moravě. *Špalíčky národních písní* pro školní děti například uváděly tuto píseň jako *zlidovělou, autor Václav Hanka 1815*. Forma vznešeného chorálu při zpěvu této písně však předurčuje Dietrichovu skladbu za něco víc, než zlidovělou píseň. Je to hudebně v pravém slova smyslu hymna – slova jsou ovšem poplatná tvorbě Václavy Hanky, ve své době jistě vedené jeho nejušlechtilejšími myšlenkami, ale literární hodnotou nepříliš vydařené. Proto považuji doporučení II. zemského sněmu z listopadu 2007 za moudré – teď jen dosáhnout okamžiku, kdy budou všichni Moravané očekávat výsledek soutěže na nová slova naší hymny.
* Jesenec leží u města Konice – asi 25 kilometrů severozápadně od Prostějova. Byl střediskem malého panství. První zmínka o něm je z roku 1351, patřil postupně pánům Cholínským, Tovačovským z Cimburka, ze Švábenic, Zástřizlům, duchovnímu řádu premonstrátů a po roce 1794 příslušníkům různých rodů drobné šlechty, mezi nimi i rytířům z Dietrichů. Je to v minulosti velmi navštěvované poutní místo. Poutě ke svatému Liborovi (uctíván jako patron nemocných – žil ve čtvrtém století v Le Mans, Francie) se i dnes konají ke kostelu, postaveném v letech 1709 až 1711 podle plánů architekta Jana Santiniho. Druhou významnou stavbou, která tvoří s kostelem cenný barokní komplex je zámek, dokončený stavebně roku 1710. Projektantem je uváděn olomoucký Lukáš Gloeckel, i když řada architektonického řešení je převzata pravděpodobně z původního návrhu Jana Blažeje Santiniho. Na moravského skladatele Ludvíka Dietricha upomíná pouze pamětní deska na fasádě zámku.
Ukládám ...