*Dědo, dovez nás na Soláň lyžovat*, žádali mně děti a vnuci. To se nedá odmítnout, zvláště za tak krásného sobotního dopoledne. S novým polárním obutím jsme lehce vyšplhali kopec k hotelu Čarták. Děcka šly na sjezdovku, já na obhlídku blízké galerie *Zvonica*, která v poledne opravdu zvoní. Uvnitř příjemné prostředí s nádhernou výstavou moderních gobelínů z manufaktury ve Valašském Meziříčí v 1. patře, dole díla starých valašských mistrů malířů Františka Podešvy, K. Hofmana, Aloise Schneidery, Jožky Hapky, venku pak dřevěné sochy v lidovém stylu.
* *Dám odpočinout nohám*, řekl jsem si, a zapasoval se za volant, čekajíce potomstvo. Abych nezahálel, dal jsem se do čtení denního tisku, kde mne zaujala zpráva o zemských volbách v německé spolkové zemi Hesensko. I stalo se, že na posvátném místě valašských bohů, valašském Olympu na Soláni, upadnouce v teplé kabině vozu do spánku, dostal jsem božský sen.
* Obvykle sny hned zapomínáme, ale tento jsem si zapamatoval a k novoroční potěše Moravanů Vám ho tlumočím:
Zpráva ČMTK: Volby ve spolkové zemi Morava vyhrála zcela jasně strana Moravané. Porazila přesvědčivě KDU-ČMSL s předsedou zemské organizace Jurou Junáčkem ze Vsetína, ČMSSD i ODS-M s předsedou Pavlem Dočasem. Strana Zelených, KSČM a další malé strany, které nepřekonaly půlprocentní limit potřebných hlasů, se do zemského sněmu vůbec nedostaly.
Na prvním zasedání Zemského sněmu v Kroměříži byl zvolen zemským prezidentem a předsedou zemské vlády Ing. Pavel Dohnányi. Po těžkých jednáních byla s KDU-ČMSL utvořena koaliční vláda, která má v zemském sněmu spolehlivou zemskou ústavní většinu 70 hlasů ze sta všech zvolených.
Po těchto samosprávných krocích předseda strany Moravané svoji stranu rozpustil, neboť bylo dosaženo historického cíle formulovaného ve stanovách, obnovení zákonodárného Moravského parlamentu na území Moravské katolické provincie. Zvolení poslanci za stranu Moravané se stali bezpartijními, ale ve stálém střehu pro případ podrazu spolkových zemí na západ od Moravy.
* V tom jsem byl ze snění vytržen boucháním na kapotu a křikem dětí. *Dědo, jedeme domů, máme hlad.* Rychle jsem srovnal myšlenky a z valašského Olympu jsem odjel zavátými cestami do drsné skutečnosti. Jak vidno sen jsem nezapomněl. Ani my však nezapomeňme, že klasická zkušenost učí, že na počátku veškerého dění bývají sny.
Tož poďme do teho, nekeří už šli!
Ukládám ...
