Neumím to a ani nechci dělat detailní analýzu příčin vzniku celosvětové ekonomické krize, to přenechám jiným. Chtěl bych jen napsat pár poznámek, které mi přicházejí na mysl, když se dovídám o krachujících firmách, propouštění zaměstnanců, poklesu výroby atd.
Jak se ukazuje, nejvíce jsou postižena odvětví, která produkují zboží uspokojující potřeby, jejichž uspokojování se lidé vzdávají nejdříve – služby, cestování, luxusní zboží, kulturní požitky atd. Propouštění zaměstnanců se projevuje především v automobilovém průmyslu, ve výrobě spotřební elektroniky, ale také v dalších výrobách zboží, bez kterého se můžeme (když musíme) obejít.
Jak už to na světě chodí, krize nejvíce postihuje lidi, kteří se nechali najat k práci ve velkých průmyslových komplexech, opustili kvůli vidině výdělku svá původní bydliště, kam se už dnes, kdy byli ze zaměstnání propuštěni, mohou vrátit jen s obtížemi. Čeká je jen další živoření v pasti sociální záchranné sítě. Existuje tolik proklamovaná sociální solidarita (možná jen politicky podmíněná a jen s některými skupinami osob)? Existuje vůbec nějaká solidarita? Je měřítkem všeho jen zisk?
Žijeme v centrálně řízené liberální kapitalistické společnosti celosvětového rozsahu kde těžko mohou nastat změny k lepšímu? Kde svobodná ruka trhu nic neudělá pro masy lidí, které budou vykořisťovány až na samu hranici, kdy už nebude možné nic jiného, než krajně nouzové řešení – revoluce (pokud ještě dříve světoví plánovači nerozpoutají globální válku)?
Nejsem pochopitelně první, ani jediný, kdo se zamýšlí, zda neexistují ještě jiné možnosti. Jednou z těchto možností by mohl být přechod společnosti na cestu udržitelného rozvoje. Pokud si přečtete článek, na který směřuje následující odkaz, www.cenia.cz , možná se mnou budete souhlasit.
Pro úplnost ještě uvádím Základní principy udržitelného rozvoje tak jak jsou zveřejněny na serveru www.cenia.cz
- propojení základních oblastí života – ekonomické, sociální a životního prostředí; řešení zohledňující pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě efektivní
- dlouhodobá perspektiva – každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů, je třeba strategicky plánovat
- kapacita životního prostředí je omezená – nejenom jako zdroje surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění všeho druhu
- předběžná opatrnost – důsledky některých našich činností nejsou vždy známé, neboť naše poznání zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě být opatrní
- prevence – je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů; na řešení problémů, které již vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských)
- kvalita života – má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další, lidé mají přirozené právo na kvalitní život
- sociální spravedlnost – příležitostí i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje; proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země. Ekonomika v tomto výkladu hraje roli nástroje k dosažení zlepšení sociálních podmínek
- zohlednění vztahu lokální – globální – činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na globální úrovni – vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak)
- vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnosti práv), tj. zabezpečení národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost; mluvíme o morální povinnosti k budoucím generacím – zajišťujeme jim možnost života ve zdravém prostředí? Nebudou muset spíše řešit problémy, které dnes my vytváříme a nad kterými přivíráme oči?
- demokratické procesy – zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci
Ukládám ...