Pokračování z čísla 15
2. část – dokončení
Kosmova kronika není jen nevinnou literární hříčkou. Z ní vycházeli nedávno i historikové nacističtí a když v ní Slovany nenašli, podle nich se Slované vtlačili mezi Germány válečnou silou až později a nemají v Evropě co pohledávat. Proto naplánovali, že po vítězné válce vystěhují nepohodlné Slovany střední Evropy na Sibiř. Podobně i historikové maďarští dodnes. Také komunistický ideolog Fridrich Engels měl Slovany za něco méněcenného, co ideu komunismu jen kazí. Tím za toho režimu vypuštěni Slované z programu a naše pojednání nemohlo vyjít. Nyní se tyto komunistické dějiny revidují a vracejí se ke Kosmově kronice (tedy z bláta do louže).
Podle skromných údajů vyhledaných pilnými archiváři mimo Kosmovu kroniku, si dnes můžeme učinit reálnější představu o tehdejších událostech.
Libuše na trůně roku 723, před ní vládl otec Krak 30 let a stejně tak první náčelník Čech, který je přivedl. To znamená, že přišli okolo roku 663, tedy asi dva roky po smrti Sámově a rozpadu jeho slovanské veleříše. Nad okleštěnou říší Velkomoravskou převzali vládu jeho potomci Slavníkovci a právě s nimi se Čechové utkávali.
Sám název čech vypadá sice slovansky (srv. balkánské čěh – dozorce – hlídač), ale v tomto případě bude zřejmě poslovanštěn z tatarsko – skýtského šejch (pohanský šaman a náčelník). Podle zachovalých koster svými tělesnými znaky byli příbuzní Germánům (vysoké robustní postavy a dlouhé lebky), s nimiž se také bratřili a ženili. Také jim pomáhali v germanizaci, ale podařilo se jim poněmčit jen městská vládní centra a Sudety.
Prvním stanovištěm Čechů v našich zemích nebyla hora Říp ani Vyšehrad, podle archeologických výzkumů Zdeňka Váni to byl dřevěný hrad Budeč v poříčí Ohře, který dobyli na Slavníkovcích. Na hradě Budči zřídil pohanský čaroděj Krak školu magie pro budoucí panovníky své družiny. Domácí lid slovanský je jako cizince odmítal, proto si podle Slavníkovců začali dávat osobní jména slovanská, počínaje Libuší a Přemyslem. Tím se však domácí předáci nedali oklamat a přáli si mít panovníka vlastního selského rodu. Pro Přemysla bylo hračkou postavit se u Stadic na pole k pluhu s volkama, aby tam pro něj domácí předáci podle jasnovidného zření Libuše přišli. Jim předvedl Přemysl několik svých magických kouzel, aby dokázal, že má neobyčejné panovnické schopnosti. Odtud byl pak odveden k Libuši, aby spolu založili panovnickou dynastii Přemyslovců.
Nicméně ani těmito triky se domácí Slované nedali oklamat, loupežným výpadům Čechů z hradu Budče se začali zbraněmi bránit. Byli to především obyvatelé travnatých lúk v Poohří, zvaní Lúčané, potom Zlíčané (snad zelíčané?) … a další. Tyto boje s domácími obránci trvaly Čechům celkem asi 260 let, tedy řadu generací, než se přes Starou Boleslav a Levý Hradec probojovali konečně do slavníkovské Prahy. Zdá se, že prvním Přemyslovcem na na hradě pražském byl až Václav Svatý roku 928. Lze tak soudit podle toho, že jeho bratr Boleslav mu tuto přednost záviděl, pozval ho na bratrskou návštěvu do své Boleslavi a tam ho dal roku 935 zavraždit, aby sám dosedl na pražský trůn. Že se Václav dostal na pražský trůn za pomoci Germánů, vytušíme z toho, že jim pak byl povinen odvádět vysoké roční poplatky. Ve stříbře a dobytku (z kořisti od domácích poddaných Slovanů získané). Později roku 995 vyvraždili Čechové Slavníkovce.
Takto v řevnivosti o trůn se všichni Přemyslovci nakonec do jednoho navzájem vyvraždili, což nepatří k povaze Slovanů. Začalo to Václavem Svatým roku 935 a skončilo Václavem III. Roku 1306, takže vládli asi 470 let. Po nich následují germánští Lucemburkové a po nich germánští Babenbergové a Habsburkové – ale o domácích Slovanech stále ani zmínky, jakoby vůbec nebyli.
Z knihy Antonína Horáka „O Slovanech úplně jinak“
Ukládám ...