Svíčkového pochodu Moravanů v Brně 28. února 2009 si kupodivu všiml deník Rovnost, který se jinak psaní o promoravských aktivitách vyhýbá velikým obloukem. V Rovnosti dokonce Moravanům věnovali pozornost ve dvou statích v jednom čísle. Zatímco článek s názvem Aktivisté šli městem. Chtějí bránit čechizaci Moravy o pochodu stručně informoval, v komentáři Máme se čím chlubit Petra Škardy dostali Moravané co proto. Pro Škardu byl pochod Moravanů zbytečnou ztrátou času, který šel využít daleko smysluplněji. Snahy o obnovení Moravské nebo Moravskoslezské země je prý možno pokládat leda tak za recesi na úrovni Valašského království B. Polívky nebo Republiky Kraví hora v Bořeticích.
Škarda se ptá, jak to, že když se při sčítání obyvatelstva v roce 1991 k moravskému národu přihlásilo 1 300 000 osob, na svíčkový pochod se dostavilo jen okolo čtyřiceti lidí. Otázka je samozřejmě formulována tak, aby čtenář okamžitě nabyl dojmu, že téměř všichni obyvatelé Moravy jsou hluboce přesvědčeni o správnosti likvidace své země v roce 1948 a plně se ztotožňují z novogottwaldovskými kraji, nanucenými v roce 1997.
Škarda ovšem nemůže nevědět, jak se věci doopravdy mají. Občané se stěží mohou promoravských akcí zúčastnit, když noviny a televize zásadně odmítají o chystaných shromážděních informovat. To o plánovaných demonstracích za Tibet ( Rovnost 10. března 2009 ) nebo o pochodech Dělnické strany se lidé dozví opakovaně a včas v téměř všech médiích.
Šéfredaktoři mají holt stále před očima zaplněná náměstí moravských měst ze začátku devadesátých let. Poté, co se Škarda vypořádal s moravskými ztroskotanci a samozvanci, končí komentář pozoruhodnou výzvou k zapracování na tom, aby se nemuselo říkat, že jsou Moravané pořád ublížení a nedocenění. Chce to pozitivní přístup a ne pouze útoky.
Škoda ovšem, že Škarda podrobně nevysvětluje, čeho, a jakým způsobem chce dosáhnout. Vládnoucí garnitura o změně státoprávního uspořádání dobrovolně jednat nebude. Po dosavadních zkušenostech s držiteli moci v Praze tedy ztěží můžeme Škardovu výzvu pokládat za něco jiného, než za prázdnou frázi.
Ukládám ...