Doprovázel jsem svého čtyřiaosmdesátiletého otce na vyšetření do kyjovské nemocnice. Ne že by to potřeboval, spíš proto, že bylo potřeba dvě hodiny počkat než se kontrastní látka rozleze po jeho těle, tak aby se nenudil v Kyjově sám. Takže jsme se vydali na náměstí, kde jsme hodinku a něco poseděli na lavičce a klábosili o všem možném, příjemné slunečné dopoledne, umocněné pohledem na vodu tekoucí do kašny.
Sem tam jsem zaslechl pár slov, útržky hovorů prostých kolemjdoucích Moravanů: … enom esli sa ten kapitalizmus udrží. — Jak sa može udržat, gdyž fšeci kradů …
Zde ovšem musím místopřísežně prohlásit, že znám ve svém okolí několik lidí, o kterých se dá s jistotou konstatovat, že nekradou. A jak to dopadne s tím kapitalismem uvidíme.
Ukládám ...