Tak jsem se rozvzpomínal na svá školní léta na hodiny strávené v dějepise ještě za minulého režimu, vybavuji si čtyři zmínky o Moravě.
Tou první byla pochopitelně Velká Morava, o potenciální a pravděpodobné lokalizaci Sámovy říše na Moravu nepadlo ani slovo. Vyprávěli nám o keltských Bójích obývajících kdysi Českou kotlinu, nikoliv však již o Kotinech na Moravě.
Tou další nebylo připojení Moravy k Čechám za knížat Oldřicha a Břetislava, dávno po smrti svatého Václava, tím by koneckonců žák pozbyl pocitu, že Morava patřila k Čechám odjakživa, takže lépe mlčet. Ani to nebyl vznik markrabství, umně zamlčeno. Ale tragická bitva na Moravském poli (musím se usmát či spíše ušklíbnout nad nahrávkami „Na moravské svatbě“, kde se zpívá: „…chci být na moravském poli pochován…“), které se ale nachází jižně od našeho území v Rakousku.
Do třetice se mluví o moravském pluku pobitém v roce 1620 u letohrádku Hvězda v bitvě na Bílé hoře, vlastní a odlišný průběh povstání na Moravě se zatajuje včetně odtržení od Čech v  roce 1608 přijetím bratra Rudolfa II Matyáše za markraběte. (Od té doby visí na radnici Matyášův dar krokodýl, tedy brněnský drak) Něco podobného se stalo vlastně již v 15. století, kdy byl moravským vládcem zvolen Matyáš Korvín paralelně s českým králem Jiříkem z Kunštátu a na Poděbradech.
Ta čtvrtá je poměrně nedávná a mohou za ni nacisté, kteří zcela logicky nazvali okleštěný zbytek republiky „Boehmen und Maehren“, ano oni tuhle triviální věc na rozdíl od dnešních pragocentriků pochopili historicky a etnicky dobře.
Závěrem bych se rád zeptal těch později narozených, zdali se v dnešních hodinách dějepisu něco v této věci změnilo, nebo je to ještě horší, nám alespoň neoblbovali hlavu nějakým Českem „prostým lingvistickým zvratkem“. (Vysvětlování proč o tomto slovním paskvilu mluvím s takovým despektem vás protentokrát ušetřím.)
Ukládám ...