Chodím nakupovat do hypermarketu, není důležité, jak se jmenuje. Pro mě je důležité, že je to nejbližší obchod, kam můžu jít nakoupit základní potraviny. Pochopitelně jsou pro mě důležité ceny. Nejlevnější potraviny, ve standardní kvalitě, pocházejí z dovozu. Schválně píšu o standardní kvalitě, protože vyloženě nekvalitní zboží je prozatím neprodejné.
Jak je to možné? Jsou hlasy našich zemědělců, že současné výkupní ceny jsou už pod náklady na výrobu, jen výrazem jejich rozežranosti? Jsou proto výrobky původem z naší republiky podstatně dražší než dovozové? Když si uvědomíme, že v evropských zemích je technologická vybavenost a tudíž i efektivita výroby v zemědělství zhruba stejná, nabízí se otázka jak je možné, že dovozci mohou prodávat svoje produkty levněji.
Odpověď je snadná, napadne každého a není pro ni nutné mít vysokoškolské vzdělání. Někdo takové produkty dotuje! Peníze na dotace mají, v lepším případě, původ v prodeji jiného, například luxusního, zboží, v horším případě si je někdo jen tak tiskne – to by byl podvod evropských rozměrů, podvod na obyvatelstvu více než desítky zemí.
V zemi, jejíž vláda spoléhá na neviditelnou ruku trhu, má politika nedotování produkce potravin jasné důsledky – likvidace zemědělství, což samozřejmě v blízké budoucnosti zvýší závislost na dovozu na maximum, a to bude příležitost snížit kvalitu dovážených produktů. Obyvatelstvo, které už bude žít jen ze sociálních dávek – zákonitý úbytek pracovních míst a nejen v zemědělství – bude vděčné za každý dovezený šmejd.
Země, které svoje produkty dotují, získávají v dlouhodobém konkurenčním boji nezanedbatelnou výhodu, je to cesta k zotročení těch, kteří uvěřili v moc neviditelné ruky trhu, jejich národů.
I když, mezi námi, být vysoce postaveným politikem a kdyby mi někdo dost zaplatil, taky bych dělal hloupého a vedl svou zemi k úpadku. Koneckonců, dá se žít i na Floridě.
Demonstrace zemědělců, blokování silnic, dálnic, je vzkaz pro nás, obyčejné lidi. Vzkaz, který bychom měli brát vážně. Vzkaz, který nám říká, že na současnou vládu ani neviditelnou ruku trhu se nedá spoléhat, zrovna tak, jako se nedá spoléhat na velké politické strany.
A upřímně, každý přece dělá vše jen proto, aby se měl dobře sám, a ne, aby se měl dobře někdo jiný.

