Sedím a pokouším se utřídit v hlavě vzpomínky a dojmy z neděle 5. července. Při vystoupení na Velehradě z autobusu MHD z Uherského Hradiště na mě dýchlo nostalgické kouzlo starých časů Velkomoravské říše při pohledu na rekonstruované budovy místního archeo- skanzenu. Přede mnou ve vzdálenosti jednoho dvou kilometrů byl vlastní velehrad, bazilika, poutní místo z předpřemyslovských dob, za ním v dáli rámovaly obraz vrcholky Chřibů s hradem Buchlov. Za zpěvu chorálu „Dědictví otců zachovej nám pane“ popisující příchod věrozvěstů na Moravu jsme se blížili kolem stánků s pivem, tuctovým pouťovým zbožím, občerstvením a stánků vyloženě křesťanského či charitativního zaměření. Zde již byla vysoká koncentrace poutníků usměrňovaná pořadateli s bíložlutými bikolórami Vatikánu. Zde nás stálo dost úsilí rozptýlit se s vlajkami tak, aby byly víceméně všude a naše veřejnoprávní médium se nemohlo v přímém přenosu záběrům na moravské prapory vyhnout.
Zcela rozdílná situace byla na vršku Náklo nad obcí Ratíškovice u Hodonína. Ten první byl v obtížnosti nalezení, to jsme byli již jen čtyři v jednom autě se dvěmi vlajkami. Na kopec jsme se dostali polní cestou a zastavili u množství již parkujících vozidel. Před námi byl dřevěný sloup připomínající spíše obelisk než kříž, ale byl to liliový kříž, bokem socha sedícího prvního vládce Moravy knížete Sáma. Pestrým lidovým krojům zde dominovaly vojensky strohé, tím nemyslím v duchu současných uniforem, ale těch z 18. a 19. století, řádové pláště Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. Při pohledu na naše prapory jsme byli vyzváni k zaujetí čestného místa po jejich stranách. Vlastní pouť začala proslovem ratíškovského faráře vysvětlením významu Cyrila a Metoděje, popisem jejich osobností a rozdílů mezi nimi i jejich životopisů. Následoval kulturní program, s vyjímkou dětského sboru z Mariánských Lázní vystupovaly především mužské a ženské sbory z okolí někdy i společně. Píseň „Moravo, Moravo“ dramaturgie trochu nezvládla, místo avizovaných dvou slok jsme slyšeli dvakrát tu první, ale při skladbě „Jsem Moravan“ jsem vskutku zjihl. Moravské povědomí tu bylo silnější než na celém Velehradě, mimochodem a mimojinými sponzorovaném našim vymahačem konce- sionářských poplatků Českou televizí. Proč právě Náklo? Snad se jednou najdou v této republice finanční prostředky na důkladny archeologický výzkum, který by potvrdil legendy a indície o významném velkomoravském osídlení.
Byla to krásně strávená neděle, příště bych rád navštívil svatého Klimenta ve Chřibech, další místo s krásnou cyrilskometodějskou tradicí a velkomoravskou legendou. Na takových místech je to znát, že Morava žije a žít bude.
Ukládám ...