Poznámka redakce: Převzato z diskuse na webu www.nalozmetoprazakum.cz, diskutující Pavel, 26.08.2009 v 11:29
Co této zemi chybí je kontinuita. Zdejší politicko-územně správní Kocourkov je čím dál tím méně pro spoustu lidí stravitelný. Ještě však existují ostrůvky pozitivní deviace. Jsou to zbytky společnosti, která tu kontinuitu vnímá. Je jen smutné, že se převážně rekrutují z řad stárnoucí generace osmašedesátníků masarykovského střihu, univerzitního vzdělání, kteří jsou pro dnešní mladší, dynamickou, podnikavou, často utilitárně agresivní část společnosti ale i pro rozsáhlé masy přežívačů a rezignátorů směšní, nezajímaví, dá se říct, že až donkichotští. Nicméně většina z nás vnímá ten čím dál zjevnější fakt, že se z České republiky stává, nebo již stalo lokálně provinční zaprděné Česko, ten Morbus Pragensis – říše pražských partají, jejíž optikou je tato realita dále umocňována a nesejde na tom, že vliv globálního světa nutně NEMUSÍ ochromovat snahy o korekci celkového společenského vývoje u nás.
Co této zemi chybí jsou skutečné lidské elity, které by i v takové pro někoho marginální otázce respektovaly historické tradice zemí Koruny České a cítily nutnost celkové změny charakteru země a její skutečné decentralizace, dá se říci i decentralizace v myšlení české společnosti. Nemohu se totiž, když tak pohlížím na posledních 150 let vývoje, zbavit dojmu, že od těch dob co se opět stala Praha jediným mocenským hegemonem v českomoravském prostoru, postupně došlo k totální nivelizaci myšlenkového proudu českých elit, které nejsou prostě schopny uvažovat v jiných kontextech.
Český svět je v současnosti zahlcen cynickým relativismem, egoismem, korupcí, klientelismem a kultem rádoby celebrit. Ano trochu to zní jak vyčpělá fráze ale je to bohužel fakt. V některých aspektech to není nic výjimečného, prostě sledujeme globální trendy. Jenže zdejší zasmrádlý český dvoreček nutně potřebuje pořádně provětrat. Tenhle myšlenkový svět se bohužel projevuje i v postojích na moravské téma. Převážná část tzv. elit (spíše však rádoby celebrit) působících v Praze již od minulosti celou moravskou otázku buď zesměšňovaly, nebo na ni sarkasticky útočily. K tomu jim sekundovaly rádoby elity moravské, které díky tomu vlezdoprdelkovství a přitakávání byly milostivě vzaty Prahou na vědomí, neboť vždy šlo o kšeft , na Moravě a ve Slezsku razit pražskou rétoriku a za to milé, Prahou uznané elity na Moravě, se můžete za svůj antimoravský postoj realizovat v Prahou řízené televizi, rozhlase, příp. nějaký ten grantík či úvazeček v matičce stověžaté…
Této demagogii bohužel podlehla již značná část obyvatel Moravy a Slezska. A až generace lidí jako jsou J. Trefulka, J. Válka a mnozí jiní, kteří byli pro obnovu zemského zřízení, odejdou na věčnost (už je tam prof. J. Mezník, významný moravský historik), definitivně zanikne tenhle sympatický (a zřejmě již dnes menšinový) myšlenkový proud lidí, kteří nikdy nehorovali za odtržení Moravy (jak si tupé a politiky a medii vymyté stádo lidu neustále myslí), Moravu a Slezsko však vždy vnímali jako svébytný a svéprávný subjekt českých dějin, který má právo i v současnosti existovat a takto vystupovat. Tito lidé o myšlence samosprávy Moravy a Slezska na občanském a územním, nikoli národnostním principu otevřeně mluvili, žádná autocenzura. V tom vidím jejich myšlenkovou kontinuitu, hlásit se k obnově historických zemí, které tady jsou téměř 1000 let.
Někdo mi namítne, probůh copak je ta Moravská otázka tak důležitá, když dnešní globální svět tak silně ovlivňuje dění u nás? Odpovím na to ano, ona je totiž určitým zrcadlem současné krize, neboť svébytný politický, kulturní a občanský život v institucionalizované, obnovené samosprávné Moravě a Slezsku by byl výrazným vyvažujícím elementem vůči pražské nivelizující politice. Kdy už to konečně lid pochopí? Navíc by schopní houfně neodcházeli do Prahy a fenomén moravské náplavy v Praze, i když by nikdy asi úplně nezmizel, určitě by se umenšil. Protože věřím, že potenciál především Brna a Ostravy, ale i Olomouce a Zlína, tedy měst, která nejsou tak od sebe příliš geograficky vzdálená, by se v rámci spolkové země moravskoslezské výrazněji zvýšil. A protože prostor Moravy a Slezska neoplývá jedinou všeobjímající městskou metropolí (přes nesmyslné strašení údajným brnocentrismem, šířený sprostou protimoravskou demagogií), nehrozí tu takový centralismus. Proto by dle mého soudu měly výše zmíněná města spolupracovat např. v rámci dopravní politiky a své strategické rozvojové plány v mnoha oblastech vzájemně koordinovat. Tahle spolupráce krajů na území Moravy a Slezska by jednou mohla přerůst ve svébytnou, otevřenou autonomní zemskou politiku, takovou, jakou má např. Katalánie, Bavorsko, Sasko a jiné historické regiony jinde v Evropě. Jenomže to by museli regionální politici nemít strach do toho jít.
Vsadím se, že lidé by takovou společnou koordinovanou spolupráci na Moravě a ve Slezsku ocenili více, než neustálé politické půtky v Praze. Protože až přestanou být pražská koryta atraktivní, bude v celé zemi lépe. Apropo, byl jsem nedávno ve Španělsku, v Katalánii a tam opravdu jedou jak draci – spousta nových silnic a dálnic, stavby rychlostních železničních koridorů, snaha o zpřístupnění a propojení katalánských vnitrozemských regionů s přímořskou oblastí apod. A to i za vydatné pomocí centrální madridské vlády. Samozřejmě že i tam jsou problémy. Ale u nás? NKÚ prohlásí že dálnice Brno – Vídeň není potřeba, výstavba napojení na Ostravu vázne, apod… Nač tedy potřebujeme pražské instituce a ministerstva?
Ukládám ...