Poznámka redakce: Tento příspěvek došel na naší e-mailovou adresu, autor se podepsal jako Pavel. U článku je ale uveden jako autor zodpovědný redaktor - tak funguje redakční systém.
Mnoho lidí se k moravanství stydí hlásit, i když vnitřně cítí, že touto autocenzurou se v podstatě vnitřně znásilňují. Ano dnešní globální svět je chaotický a dynamicky se měnící. Vedle jeho neuchopitelné síly, se mohou nějaké pojmy jako patriotismus či zemské vlastenectví jevit jako směšné, nicotné a nemající šanci se rozvíjet. Je to jen iluze. Současný svět je pochopitelně výslednicí mnoha často protikladných vývojových tendencí a i historické konsekvence v něm pochopitelně roli hrají. EU je stále sdružením národních států. Takže moje moravanství je v souladu s normalitou evropského myšlení. To, že se současný Český stát se nehlásí ke svým korunním zemím a svoje státoprávní uspořádání zakládá na unitárním, centralistickém systému 14 nehistorických krajů je pochopitelně logický důsledek nástupu komunistů po 2. světové válce a v tomto slova smyslu se myšlení české společnosti nezměnilo.
Zrušení historických zemí totiž představuje obrovskou kulturní i finanční ztrátu. Můžeme si dělat srandu z Rakušáků či Němců, resp. z jejich tradicionalismu ale úsměv vám přátelé ztuhne, když vidíte v těchto zemích spoustu mladých lidí, kteří modernitu dnešního světa a jejich zemský patriotismus spojují do pro ně slučitelné a funkční pojmově kognitivní základny. Prostě u nich je vícevrstvá identita možná. Cítí se Němci a zároveň Bavoráky (nějakou dobu jsem tam pobýval tak vím o čem mluvím). Někteří se mě i překvapeně ptali – proč máte nějaké kraje, když se Česká republika skládá ze tří zemí, proč jste po listopadu 1989 neobnovili země (tady chci upozornit, že mnozí mladí lidé jsou tam poměrně dobře informovaní o geografii naší země). Co jsem jim na to asi mohl odpovědět? Toliko jen, že téhle zemi to bude trvat ještě dlouhá desetiletí, než se změní zdejší myšlení. Myšlení nakažené stupidním nacionalistickým pojetím výkladu smyslu českých dějin, šířené mezi lid idiocií kulturtrégrů typu Zdeňka Nejedlého apod. Po takové masáži, která tady 60 let trvala ovšem o tomto národě často pochybuji… A proto se holt nemohu cítit Čechem, vlastně jsem se jím nikdy necítil. Už od dětství jsem cítil rozdíl, tady jsem na Moravě a tady v Čechách. Tento instinkt a tzv. moravský životní pocit je pro mně naprosto přirozený. Kdo byl citlivějšího založení musel to rozpoznat. A přitom moji rodiče do mě neklavírovali historii Moravy. Proto se necícím v České republice příliš dobře neboť mám často pocit, že tohle není moje země, opravdu si připadám jako nějaký moravský disident. A tenhle asi holt iracionální pocit u mě ožívá, když už i v mém rodném Brně slyším obecnou češtinu, ze které se mi chce opravdu často zvracet. Nemluvím tu o kontrapunktu k ní, k brněnskému hantecu ale často si vzpomenu na tu krásnou češtinu se silnou moravskou dikcí Brňana Karla Högera . Řešení ovšem nevidím v nějakém odtržení Moravy od Čech. Není nutno na Moravě vytvářet nový národní stát. Stačilo by pouze obnovit zemskou samosprávu českých zemí. Lidi mého ražení by se s Českou republikou více ztotožnili a lidé, kteří se na Moravě cítí Čechy a občas straší separatismem by se mohli uklidnit, pořád by žili v České republice, jen jinak vnitřně uspořádané. Češství a moravanství by se tu doplňovaly, bez nějakých myšlenkových či jiných animozit… Jenže u nás se takhle problémy nikdy neřešily. Vždy ode zdi ke zdi…
Stalo se tragedií, že zde vlastně nikdy nevzniklo komplexněji pojaté češství, které by z něj nevylučovalo moravanství, naopak by jej integrovalo jako obohacující a přitom významný prvek. Jenže myšlenkové instrumenty a atributy na jejichž základě intelektuálové (převážně pražští) v 19. století vytvořili moderní politický český národ pocházely výhradně z Čech (Přemysl Oráč, kněžna Libuše, Sv. Václav, husitské tradice – apropo na Moravě nikdy životné, Vltava, apod. ) Tyto atributy v podstatě byly na Moravu exportovány aby bylo slovansky mluvící etnikum stmeleno v tento jeden politický národ. Jenže při tom tmelení se jaksi pozapomělo na Velkou Moravu, cyrilometodějskou tradici, moravský humanismus 17. století, lidi jako byl Karel Starší ze Žerotína, či moravanství Leoše Janáčka. Dějinné události, kdy se Morava vymezovala vůči neustálým ingerencím českých stavů byly tradiční českou historiografií (která v podstatě nebyla nic jiného než dějiny Čech a Prahy) vykládány jako zrady a separatismus Moravanů. Ve skutečnosti to byla česká strana, která neustále porušovala princip stavovské federace rovnoprávných korunních zemí a již přežitým středověkým lenním principem (který se nad to vztahoval pouze na vtah panovníka k zemím, nikoli na vzájemnou pozici českých a moravských či slezských stavů). A právě tyto rezidua lenního myšlení se tak krásně zakořenily v duších pozdějších úředníků, kteří spravovali z Prahy celou zemi. Toto jsou oni „Pražáci“, často tvoření i lidmi z Moravy. Takže tu bojujeme spíš s fenoménem morbus Pragensis a ne s rodilými Žižkováky, či chlapci z Podskalí. Bez změny státoprávního uspořádání se ovšem tenhle problém nevyřeší. Dokonce si myslím, že dokud se češi nepovznesou nad negativní pocit ze slova federace (díky naším slovenským bratrům notně nepříjemně znějící) a nepřestanou myslet a cítit centralisticky (čehož ukázkovým projevem je blábol typu „Co tam na Moravě blbnete, svět se integruje a vy tady s Moravou, to vám nestačil rozpad Československa?…“ , který jsem často slýchával na začátku 90., let, když byly v Brně, či Olomouci velké demonstrace za samosprávu Moravy a Slezska), česká společnost se ze své provinčnosti a malosti nikdy nevymaní. Provinčností totiž není lízat zadky velkých a mocných a hrát si na „malou Ameriku“ (dříve na malé Rusko) ale navázat na to, co tady po staletí bylo a dobře fungovalo. Když občas někdo nadává na Rakousko-Uhersko, měl by si uvědomit, že díky němu se vlastně zachovala stará správní struktura českých zemí, kterou pak komunisté po válce zlikvidovali. A mimochodem, kraje pochopitelně existovaly ale právě v rámci této staleté správní struktury respektovaly země, byly totiž vymezeny jako nižší složka v rámci jednotlivých historických zemí.
Ukládám ...