V naší společnosti je často vyslovován názor, že nikdo, ale opravdu nikdo, nemá dostávat peníze zadarmo. S tím nelze než souhlasit. Přesto se ale zdá, že realita vypadá úplně jinak.
To, že nikdo nedá nikomu peníze jen tak a dobrovolně, je snad jasné, výjimkou jsou jen beztak řídké případy peněžních darů mezi příbuznými. Tak jak je ale možné, že se některým lidem peníze dostávají bez vztahu k vytváření hodnot?
Ono to totiž funguje obráceně. Lidé peníze nedávají, lidé si peníze berou. Berou si je od zaměstnavatelů, jako odměnu za práci. Berou si je od klientů, jako odměnu za služby. Berou. Jistě, je k tomu vždy potřeba vytvořit určitý nátlak na ty, kterým mají být peníze odebrány. Základním principem je odpírání. Odpírání plnění závazků, odpírání možnosti užívat majetek, odpírání zachování stejných podmínek pro život, odpírání bezpečnosti, odpírání možnosti pokračování života.
Ale všichni lidé nejsou tak hloupí, jestliže si musí odměnu za práci vymoct, proč tedy peníze nevymáhat zrovna, bez práce, že? To ovšem navozuje situaci, že někteří lidé odvedou práci za sliby odměny, peníze si už ale nevymůžou, protože si je vymohl někdo jiný.
Ovšem, pořád ještě někdo pracovat musí, aby se udržela rovnováha. Jak tedy lidi motivovat? Jednoduše. Přesvědčit je, že jejich práce je důležitá, že má smysl. Zatím se ještě najde pár lidí, kteří na to skočí.
Dělejte víc, neberte nic! Děcka…
A určitě najdete kolem sebe dost případů, kdy lze beztrestně lidem brát peníze, protože oni hloupí dovolili demokratické uzákonění takových pravidel, podle kterých se nemůžou účinně bránit.
Ukládám ...