Návštěva papeže v moravské metropoli.
V neděli 27.9.2009 jsem si přivstal, vstával jsem před čtvrtou hodinou ranní, abych byl zavčasu na brněnském tuřanském letišti. Trochu jsem měl hlavě katolické církve za zlé, že přijíždí v září, když se slaví jeden lokální český svatý, a ne v červenci, kdy slavíme spolupatrony celé Evropy svaté Cyrila a Metoděje.
Pouťové stánky s náboženskými předměty zdáli připomínaly středověké vojenské ležení. Hrdě jsem nasadil prapor na žerď a jal se hledat příslušný sektor, plocha byla rozčleněna na ohrazené sektory oddělené stezkami, koridory. První vlajku, kterou jsem spatřil byla slovenská a bylo jich tu povíc, společně s červenobílými polskými vlajkami jasně dominovaly, my jsme byli v čtyřvlajkovém houfu, ale minimálně 2 jsme ještě v prostoru nad hlavami viděli. Masarykovskou československou vlajku s modrým nečeským klínem jsme zahlédli ve dvou exemplářích. Pochopitelně nejvíc bylo zlatobílých vlajek a praporečků Vatikánu, což pamětníkovi připomnělo atmosféru prvních májů.
Nedokážu popsat celkově atmosféru, ani jen odhadnout množství lidí. Několik lidí se u nás zastavilo, někdo se chtěl fotit s vlajkou, paní se ptala, kde ji lze koupit, jeden člověk se nás anglicky ptal, co je to za vlajku, abychom se pak po internacionálně koktavém rozhovoru dověděli, že je z Frýdku-Místku.
Když přistálo první letadlo s českým lvem na kormidle, napadly mě verše o někom, komu ztuhne úsměv na líci, až uvidí vlajku s orlicí. Ovšem daleko důležitější zde byla hlava katolické církve, instituce, jejíž katolická provincie má hranice víceméně odpovídající historické hranici naší země.
Ze mše mi ovšem nejvíce zůstalo v paměti několikrát opakované slovo Moravian a Morava. Papež vzpomněl moravských svatých včetně svaté Zdislavy, kterou jsem měl spjatu se severočeským Lemberkem, kam se vdala z rodného Křižanova. Jména českých patronů ani svatého Václava zde nepadla, církev má ve svojí působnosti na rozdíl od státu pořádek. Mimoděk tím papež odpověděl záporně na tvrzení jakési internetové publikace, že je Václav i náš, moravský, svatý. Na závěr nás odkázal pod ochranu Panny Marie. (Která vždy nad Moravou bděla. Jak dokládají legendy kolem Hostýna a tatarského vpádu i ochrana Brna za třicetileté války.)
Povýšit svatováclavský kult na svátek celého sekulárního státu bylo asi zase jednou šlápnutí do měkkého, tvrdí-li, že jsme jeden národ, tak naši rozdílní svatí nás rozhodně nespojují…
Po odletu Benedikta XVI. do Prahy sice pokračoval kulturní program, ale ten náš již byl splněn, takže jsme zamířili kyvadlovou dopravou do centra.
Ukládám ...