Krize…

Krize a nejen ekonomická!!!

O tom, že evropská a celosvětová ekonomika jsou v krizi, jsme informováni takřka denně, bohužel nejsou naše média sdostatek soudná a kritická, aby nás informovala o naší soukromé morální krizi v našem státě. Ekonomická krize svým vznikem dává za pravdu jednomu Marxovu ekonomickému postulátu, který tvrdí, že je nutná a dočasná, tedy pomine. S tou morální je to ale horší.

Splašená ekonomická reforma, splašená je poměrně výstižný výraz nevyjadřující ani tak rychlost jako nekoordinovanost s právními a jinými aspekty společnosti, vrhla stín tunelů a morálních pochyb na celou podnikatelskou třídu.

Následoval rozpad státu, který se někdo pokouší vyargumentovat jako nutný v důsledku neexistence federálních stran. Kdy měly proboha vzniknout? Podívejte se na NSR, CDU nemá kandidátku v Bavorsku, CSU mimo ně, na spolkové úrovni fungují bez problémů jako koalice a jde to. Větší důraz bych přikládal rozdílné struktuře průmyslu a neochotě Slováků přistoupit na výše zmíněný ztřeštěný Klausův reformní systém.

Krizi českého myšlení přímo symbolizuje člověk, který jako by k nám sestoupil z 19. století, jeho ortodoxní názory o kapitalismu volné soutěže řízeném jen a jen neviditelnou rukou trhu, o ekologii jako bouři ve sklenici vody, nepřátelský postoj vůči EU i některým obyvatelům vlastního státu projevujícím jen náznak přání nebýt rukojmími pražských politiků. Zkostnatělým myšlenkovým procesem, ve stylu českého národního obrození – tak tady máme to 19. století znovu, lze nazvat i všeobecně vnucovanou archaickou ideu, že když se na území ČR mluví jedním jazykem, obývá ji jeden národ. Nějak se pomíjí tisíciletá paralelní nikoliv prahostředná historie, o té moravské se pro jistotu v našem školství nevyučuje minimálně od války. Troufám si tvrdit, že být národem znamená mít vlastní historii, nikoliv originální, jinde neznámý, jazyk.

Krizi českého myšlení potvrzuje Česká konference, která nedokáže ani zodpovědět dotaz, zdali je česká podle názvu státu, podle národa, či země Čechy.

Krizi dokazuje soustavné užívání slova Česko, které má stejné odvozeniny jako Čechy a je tudíž nutně logicky jejich synonymem. Stejně je nesmyslné užívání slova Čechy mimo předpověď počasí, protože zemi Čechy zrušil již masarykovský stát v roce 1918, tímto zrušením Království Čech, náhradou unitárním československým potažmo českomoravským státem, ztratilo opodstatnění i užití královského erbu dvouocasého lva, jelikož erb nemůže přejít na národ a země prostě není.

Chudák svatý Václav, kdyby vyjel z Blaníku, ani by nevěděl koho má ochraňovat, kde končí jeho jurisdikce. Nebo že by? Možná by mu to v Praze pověděli, ne však politici ani média, ale církev. Pražské arcibiskupství naštěstí stále zná hranice České katolické provincie a přesně ví, kde hraničí s tou Moravskou.

Když jsem se dostal až na východ k Moravě, klasickým případem schizofrenického myšlení společnosti je odsouzení komunistů za zrušení Země Moravskoslezské a následné ještě větší rozdrobení Moravy představiteli tohoto státu. O současných krajích lze říci jen to, že jsou podstatně horší než ty komunistické z roku 1949, leckdy totálně historicky a geograficky nesmyslné a politicky účelové, jejich účelem je kromě likvidace Moravy také maximální pohodlí pražského byrokratického aparátu neohrožovaného bezkompetenčními pidikraji.

Možná se mnou budete souhlasit, že demokracie a morálka vypadají trochu jinak. Ale co dál???

Caterum autem censeo Moravian ess restituenden — A tak soudím, že Morava musí být obnovena.