O potřebách

Tento článek o potřebách člověka jsem začal psát s nadějí, že se mně podaří, aspoň pro mě samého, zanalyzovat a popsat problém, který mě zajímá. Protože v této fázi mám jenom mlhavou představu kam moje snaha povede, a nepíšu vědeckou práci, zvolil jsem velmi obecný název článku, a také se budu snažit vyhnout odborným výrazům, které, aspoň mně, čtení a chápání obsahu článků ztěžují. Nevyhnu se ale výrazným zjednodušením, protože chci dosáhnout cíle co nejdřív, pokud možno ještě dnes.

Snad se shodneme na tom, že každý člověk má jakési potřeby. Základní a další. Potřebu dýchání, vody, potravy, potřebu zachování rodu. Tak by se ve výčtu dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Uspokojování potřeb je velmi důležité, odehrává se v čase, každá potřeba má jiný čas kdy si vyžaduje opakované uspokojení. V případech dlouhodobého neuspokojení některých potřeb může dojít k narušení integrity jedince, případně k jeho úmrtí. U jiných potřeb trvalé neuspokojení naruší integritu člověka jen minimálně, nemusí se navenek vůbec projevit, ale je tu vždycky jakési riziko, že se toto narušení projeví v mezních situacích, kdy nastartuje nestandardní projevy v chování.  Společnost pochopitelně brání lidem v uspokojování potřeb, které jí škodí.

Velmi významnou potřebou v životě člověka je potřeba intenzívních zážitků, které jsou mimo jakékoliv vazby s běžnou životní zkušeností. Touha po uspokojení této potřeby bývá mnohdy tak silná, že potlačí uspokojování jiných potřeb i za cenu strádání, nebo přímo ohrožení vlastního života. K uspokojení této potřeby je však nutné nějakým způsobem dospět a různé kultury  (různá společenství) nabízejí svým příslušníkům také různé přístupy a návody jak toho dosáhnout. V tomto momentu se chci vyhnout pojmenování, které by zúžilo fenomén, týkající se lidstva, jen na určitou komunitu – dejme tomu, že je to jakýsi komplex činností, jejichž cílem není hmotný, prakticky využitelný produkt, ale příprava člověka na zmíněné intenzívní zážitky, na jejich vyvolání, prožití a na jejich přijmutí.

Nejspíš ten, kdo existenci a možnost uspokojování této potřeby objevil, a bylo to dávno před tím, než lidé začali používat oheň,  nastartoval proces vývoje lidstva ke dnešní podobě. Určitě ne vědomě a plánovaně, ale udělal to. Proč asi? Nejspíš proto, že měl něco co mohl nabídnout ostatním, a dostal za to odměnu, která se mu líbila. Dostal možnost mít vliv na životy ostatních v komunitě. Dostal nad nimi moc.

Pochopitelně, lidé se také během historického vývoje od svých duchovních vůdců dožadovali vysvětlení různých přírodních jevů a jejich původu.  Zajímalo je tajemství vzniku světa, tajemství zrození a smrti – překonání strachu z neznáma po ní. Tato vyvětlení se v různých vývojových etapách a v různých kulturách mohla formovat různě, některé původní legendy, které reprezentovaly tehdejší světový názor, můžeme studovat i dnes a posoudit jejich vliv na současnost.

V dnešní době existuje jen několik světově významných společenství, které umožňují zpřístupnění intenzívních  zážitků mimo běžnou zkušenost, ovšem, liší se v technické stránce jak těchto zážitků dosáhnout, liší se také v dalším  – světovém názoru a jeho  zdůvodnění, pojmenování nejvyšší autority (autorit). Někteří duchovní vůdci pochopitelně tvrdí, že jen jejich světový názor je ten správný, jejich nejvyšší autorita je ta jediná možná. Neváhali a neváhají nabádat lidi, nad kterými mají moc, k boji za rozšíření svého světového názoru na celý svět. Nechci tuto skutečnost hodnotit ani komentovat, nechám to na vás.

Ve dvacátém a dvacátém prvním století, díky vědeckému poznání světa a informovanosti, přibývá lidí, kteří nemůžou akceptovat světové názory historicky významných společenství. Vzdávají se tedy i toho pozitivního, co by jim mohla tato společenství nabídnut a vydávají se svou vlastní cestou v hledání způsobů dosažení, prožití a přijmutí  intenzívních zážitků mimo běžnou zkušenost. Inspirují se různými cestami osobnostního rozvoje, filozofiemi z cizích prostředí, extrémními sportovními aktivitami a podobně.

Ovšem, je to ztráta pro tradiční tuzemská společenství. Jaké to přinese změny do stylu života současné a budoucí populace můžeme jen spekulovat. Ale takové změny probíhají neustále, jen si vzpomeňme jak vypadal náš život před informačně technologickou revolucí.

Řekl bych, že lidi nerozděluje podstata bytí, ale lži a chamtivost vůdců, toužících po čím dál větším vlivu, čím dál větší moci.