Většina z nás chápe právo jako společností uznanou možnost něco udělat. V praktickém životě to tak funguje, důležitá práva jsou také ukotvena v zákonných normách a všichni si je dokážeme připomenout. Je to tak proto, aby lidé mohli spolu žít, aby dopředu věděli, kde jsou hranice jejich počínání, ale také že můžou v nouzových situacích počítat s jakousi společenskou ochranou.
V principu je to ale trošku jinak. Kromě práv uznaných danou společností si můžou, a taky to tak dělají, někteří jedinci přisvojit práva, která nejsou v souladu se všeobecným prospěchem. Například si někdo řekne, že je chytřejší než ti druzí, a to že mu dává právo brát si z prostředí co si umane. To právo naplňuje do té doby, než mu v tom někdo zabrání – pochopitelně, společnost má v důsledku víc prostředků bránit se ze společenského hlediska nežádoucímu chování.
Na druhé straně je také možná situace, kdy jsou sice určitá práva deklarována, ale k jejich uplatnění nedochází, přestože by lidé, kterých se to týká, své právo uplatnit chtěli. Ze strany společnosti, která by měla být jakýmsi garantem platnosti práv, není pro to dostatek dobré vůle.
Současný systém centralizované zastupitelské demokracie selhává, zanedbaná Morava marně čeká na poctivý díl z peněz, které odvádí na daních, a které by mohly být vloženy do investičních projektů, jejichž odkládání dále zhoršuje situaci.
Je to dost pádný důvod pro snahu dosáhnout změn v organizaci společnosti na Moravě? Je to dost pádný důvod pro snahu získat Moravany pro aktivní práci k dosažení těchto cílů? Je to dost pádný důvod hlásit se k moravskému národu, který má (i když je mu upíráno) právo spravovat svoji zem, Moravu?
Ukládám ...