Spisovná čeština

Dnes došel poštou do redakce tento článek, protože jeho autor, Jan Kozohorský, není naším stálým spolupracovníkem a nemáme jeho jméno v databázi, vychází článek  pod mým jménem. JJM

 

Spisovná čeština je naším jazykem. Mohlo by vás napadnout – není to snad kacířská myšlenka? Ústav jazyka moravského na to odpovídá, ne. Jazyk na Moravě prošel dlouhým vývojem. Mnohokrát byl nazývaný v historických pramenech jako naš język (náš jazyk), moravský jazyk, moravština, úřední moravština a později v českém národním obrození čeština a to ve smyslu spisovného jazyka užívaného na Moravě.

Bez ohledu na to, zda-li se náš jazyk jmenoval v historii staroslovanština, staroslověnština, moravština nebo čeština, máme ustálený psaný jazyk, který se denně používá v moravských denících, místních televizích, časopisech, na internetových blozích a jenž je považován za jazyk spisovný.

Za úvahu stojí to, že dnes jmenovaná čeština má na Moravě svá specifika, a to jak v hovorovém, tak i psaném projevu. Lidé mluví mnoha dialekty, ale píšou jedním jazykem. Často vidíme, že lidé či novináři napíšou zájmeno všechno, jiní zase všecko, v jiném případě se vyskytuje sloveso být ve tvaru jsem, jinde su, někde spatřujeme dlouhé i krátké samoshlásky ve slovech balón – balon, bonbón – bonbon, citrón – citron, atd. Takových dualizmů a specifik je v jazyce Moravy dost.

Obyvatelé Moravy si přejí, aby tato specifika nebyla ničena, aby čeština na Moravě toliko neustupovala češtině z Čech, aby ta naše moravská čeština zůstala zachována. Tuto zásadní myšlenku Ústav jazyka moravského pochopil a vydal se správným směrem k obhajobě moravské češtiny, neboli chceme-li spisovné moravštiny. Cílem je, ať by se moravské děti nemuseli za pár roků učit v jazykovém předmětu na škole něco, co nepochází odtud a není pro nás přirozené.

Jan Kozohorský,

předseda Ústavu jazyka moravského

Nekvalitní článekObstojný článekDobrý článekVelmi dobrý článekVýborný článek Počet hlasů: 4, průměrné hodnocení: 4,00
Ukládám ... Ukládám ...