„Kde domov můj“ zpívá se v Tylově a Škroupově písni, následuje lyrický popis vlasti natolik neurčitý, ža by se mohla stejně dobře nacházet ve Skandinávii, pod Uralem či na svazích Pyrenejí, závěrem upřesňuje text, že jde o zemi českou a v tom okamžiku jej pochopím. On není bezradný po konzumaci alkoholu či nějakých halucinogenů, ani senilní. Jemu se stýská po zemi, která přežila tři staletí habsburské nadvlády, aby byla v roce 1918 zrušena a rozpustila se ve vícenárodním státě.
Podle heraldického ztvárnění byl tento stát soustátím několika zemí i Čech, ale fakticky byl unitárním státem bez kontinuity k historické zemi české a podle heraldických kritérií by neměl mít právo ani na právo používat erbovní znamení Království Čech tedy královského lva.
Národ Čech původní zemský národ se nachází v krizi hledání vlastní identity. Může být totožný s národem České republiky? Mohou být všichni ti takzvaní Češi východně od České kotliny skutečně Čechy? Být Čechem znamená odvozovat svůj původ od Praotce Čecha v zemi, kde všechny cesty vedou nikoliv do Říma ale do Prahy, těšit se ochraně zemských svatých zvláště svatého Václava. Nic z toho se těch na východě netýká, oni mají svého Ječmínka a své věrozvěsty a svoje odlišné tradice.
Pravda jazyk máme společný, ale není to málo? Obrozenci v druhé polovině 19. století uvěřili, že to stačí, ale byli neomylní? Stát se takovými Čechy a ztratit své zemské češství by znamenalo vzdát se toho všeho – Praotce Čecha, Přemysla Oráče, kněžny Libuše, svatého Václava, blanických rytířů, královského lva a vlastně i hymny, tak jako oni zapomínají své národní tradice zaznamenáné již ve starých franckých kronikách od roku 822 po Kristu.
Stojí to za to, tenhle nový český národ? Potřebuje jej někdo k něčemu? Přináší něco náhradou za to, čeho by se měl Čech vzdát? Toť otázka, toť česká otázka, otázka české identity v zemi uprostřed Evropy, která o sobě tvrdí, že je česká, neokrádá tak vlastně historickou zemi Čechy? Není to schizofrenie být tímto Čechem nebo tamtím Čechem? (Tamtím českým národem, v němž se při sčítání lidu v roce 2001 zřejmě rozpustily dvě třetiny romského národa z inventury obyvatelstva v roce 1991.) Je vůbec možná existence Čechů z Moravy či ze Slezska? Toť otázka, toť česká otázka …
Ukládám ...
Odmítám kritiku české hymny, že je prý neurčitá, krátká, ukňouraná, málo bojovná … protože se obávám, že by stačilo v posledním verši zpívat o zemi moravské a najednou by to pro tytéž rádobykritiky byla úchvatná píseň.
Vy se o tom novém českém národě vyjadřujete tak, jako by ještě neexistoval, a ptáte se, jestli stojí za to ho ustavovat. S tím jste se zpozdil cca o 150 let. Před 150 lety by rozumný člověk zřejmě odpověděl záporně, ale já za nerozumné rozhodnutí vašich předků jaksi odpovědnost nenesu. Onen národ, který je pro vás budoucí, nový, hypotetický, je už dnes ve skutečnosti samozřejmostí, a naopak již neexistuje starý český zemský národ — nikoho, kdo by hájil východní hranici na Vysočině, opravdu neznám. Vy ano?
Líbí se Vám komentář?
0 
1
Velmi dobrý článek! Je potěšením přečíst si kvalitnější myšlenku. A je potěšením kvalitativní růst Hlasu Moravy.
Panu GS zjevně unikla pointa, proto ten komentář…
Líbí se Vám komentář?
0 
0
Sice dobré myšlenky, ale ne úplný popis současné situace. Cajzlové celou situaci vidí jinak. Stačí se podívat, co označují pojmem „Čechy“. Chovají se k naší Moravě a k tzv. „Českému Slezsku“ jako k územím, které byly anektovány k Čechám, podobně jako se tomu stalo v 11. století. Tehdy teda byla jiná doba, která ač byla v mnohém daleko horší než dnešní, tak měla i světlé stránky, díky kterým Morava zase získala práva a šlechta, kterou sem tehdy Přemyslovci dosadili, se záhy pomoravštila a začala hájit práva Moravy. Dnes je v tomto směru doba neskonale horší. Cajzlové se chovají velkopansky (jen si vzpomeňme na Krause a jeho výroky o tom, jak prý musíme sklapnout). A zatímco dřív bylo obyvatelstvo schopno povstat nebo aspoň demonstrovat, tak teď je totálně pasivní. Ještě v 18. století dokázali v Čechách povstat Chodové, když jim panstvo oznámilo, že mu mají sloužit. A teď u nás na Moravě? Teď nás Brnem pochoduje jen hrstka nejvěrnějších, kteří se nevzdali a nemají vymyté mozky cajzlovskou propagandou vydatně živenou někdejší komunistickou propagandou. My jsme nezapomněli, že Morava měla ještě do roku 1918 autonomii, vlastní zákony a finance a že jistou samosprávu jsme měli až do silvestra roku 1948, ikdyž tehdy už ve spojení s částí Slezska. Ale drtivá většina Moravanů o tom nemá ani potuchy… A co si budeme nalhávat, tak ani Cajzlové a Čecháčci nemají potuchy o tom, jako kompetence měl sněm království českého, protože cajzlové v minulosti potřebovali, aby se o tom moc nemluvilo a mohlo se kecat o tom, jak byli Čechy v rámci Rakouska utlačovány…
Líbí se Vám komentář?
0 
0
Máte pravdu, znalost dějin je chatrná na obouch stranách Vysočiny… My se tu s tím snažíme něco dělat, ale kdo má čas, kdo má chuť, aby nás poslouchal? A za Vysočinou? Tam snad ani tahle snaha néni. A přitom je znalost dějin dúležitá-bez znalosti vlastní minulosti nemožeme pořádně poznat našu přítomnost a pochopit ju, natož abychom byli připraveni na to, co naša budoucnost přinese… to je ta „krize hledání vlastní identity“, o které hovoří autor článku. A myslím, že vyřešení této krize bude aj klíčem k dalším úspěchúm.
A jinak: kde domov múj? Určitě na Moravě, o tom nemožu vúbec pochybovat.
Líbí se Vám komentář?
1 
0
…delší dobu jsem zde nebyl a jsem mile překvapen značně vylepšenou prezentací i obsahem Hlasu Moravy.
Congratulation to all of you, who made it possible……..keep up good work!
Líbí se Vám komentář?
1 
0