Co nového?

V poslední době se opět začaly objevovat emocionálně vypjaté, naléhavým tónem napsané vize blížícího se konce světa, nebo aspoň lidstva. Odvolávají se na staré legendy, neuvěřitelné neznámé (snad) přírodní, nebo božské síly, které už čekají na poslední kapku, kterou přeteče jejich trpělivost, aby vzápětí rozpoutaly katastrofický proces vedoucí ke zničení lidstva, případně světa. Aby k tomu nedošlo, stačí jen málo – stačí jen, když lidé budou žít podle představ proroků katastrof.

Podobná proroctví se objevují vždycky, když se lidské společenství ocitne v situaci, která předchází významným změnám v oblasti světonázoru, organizace společnosti, revolucím v technice, technologii atd. Emocionální vypjatost proroctví, jejich medializace, mají za úkol strhnout na sebe pozornost a lidi vystrašit. Vystrašení lidé se snáze dají zahnat do houfu, snáze se ovládají. Pochopitelně, existují také úvahy o směřování lidstva založené na analýzách a formulované věcným jazykem, které ale nemohou být prezentovány stejně atraktivním způsobem, jako katastrofy a proto se jim nedostává tak významné pozornosti .

Nic nového, z historických pramenů se můžeme dozvědět, že vize blízkého konce světa nebyly v různých obdobích nic vyjímečného. Například existuje opodstatněné tvrzení, že lidé pozdně gotické společnosti žili v takovéto permanentní představě. Konec světa se nakonec dostavil v podobě nástupu nové éry, renesance.

Pravděpodobně asi všichni tak nějak tušíme, že současná situace není dlouhodobě udržitelná, že by měly nastat nějaké změny. Sotva se ale najde někdo, kdo budoucí změny dokáže  přesně předpovědět.  Buďme ale připraveni na to, že se nás někdo bude snažit zahnat zpátky do stáda, aby změny oddálil, protože pro lidi, kteří mají v současnosti výhodné postavení, nejsou a nebudou žádné změny žádoucí.

Další téma současnosti – občanská neposlušnost. Volání po občanské neposlušnosti jako nástroji pro dosažení politických cílů je v této době spíš jen diskuse o takovéto možnosti, situace pro její použití není zrovna ta vhodná. Důvod je jediný. Aby byla občanská neposlušnost efektivní, muselo by se jí účastnit takové množství lidí, aby bylo pro oficiální struktury výhodné vyhovět požadavkům víc, než hnutí nějakým způsobem potlačit. Jedinci a malé skupinky nemají moc nadějí na úspěch, takovéto jednání bude oficiálními strukturami považováno za přestupek nebo kriminální čin a bude s lidmi podle toho naloženo. Jediné pozitivum bude pravděpodobně medializace těchto případů.

Navíc, i když se spojí dost lidí, kteří chtějí něco prosadit, začíná se od veřejného deklarování požadavků – demonstracemi. Záleží na četnosti a mohutnosti, někdy to k nastartování procesu směřujícímu k uspokojení požadavků může stačit. Záleží ale také na ochotě obou stran komunikovat na věcné úrovni.  Pokud není vůle na straně oficiálních struktur, potom má občanská neposlušnost svoje opodstatnění. V extrémních případech, známých nejen z historie, může dojít i k tak nežádoucím jevům jako jsou teroristické útoky.

Ale upřímně, milí Moravané, naše iniciativa vyjádřená programem nemá podporu většiny voličů. Nejspíš jim současný stav vyhovuje, nebo v zoufalém každodenním boji o uhájení existence rezignovali na účast na veřejném životě a o programu naší strany nic neví. Máme tedy spousty práce v oblasti osvěty, občanskou neposlušnost si nechme v záloze.