Také některé sochy potkává krutý osud.
V roce 2010 si připomínáme 160. výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937), českého filozofa, sociologa, pedagoga, politika a státníka, především však tvůrce samostatné Československé republiky a jejího prvního prezidenta. Do praktické politiky T. G. Masaryk vstoupil v roce 1889. V roce 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a posléze do Anglie. Od února 1916 byl předsedou Národní rady československé, kterou založil s M. R. Štefánikem a E. Benešem. V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o čs. legiích. Dne 30. 5. 1918 podepsal Pitsburskou dohodu, která podporovala vznik čs. státu jako demokratické republiky. 28. října 1918 vyhlášeno Československo jako samostatný stát. Dne 14. 11. 1918 byl zvolen první prezidentem, znovu pak 1920, 1927 a 1934. Masaryk měl výrazný vliv na veřejný život v ČSR, po celou dobu si udržel přirozenou mravní autoritu. Vděčný národ stavěl Masarykovi ještě za jeho života pamětní sochy. Ty po roce 1939 a znovu pak po roce 1948 však potkával krutý osud.
Trpěly egyptské sfingy, žoldáci několika armád si z nich udělali terče pro své zbraně. Krutý konec potkal Stalinovu sochu na Letenské pláni v Praze a pozůstatek podstavce podnes nechává tušit o jak mohutný monument šlo, než ho rozmetala exploze. Nejrůznější plastiky minulého režimu jsou káceny a smýkány v nejlepším případě do depozitářů a nabízeny sběratelům kuriozit, v horším případě končí rozbity nebo v tavicích pecích.
Neméně dramatické osudy měly sochy prvního Československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Národ jej miloval. Lidé jej nazývali Prezidentem Osvoboditelem, Tatíčkem Masarykem. Stal se symbolem naší samostatnosti, svébytnosti, národní identity. Symbolem svobody. Sochy T. G. M. vyrůstaly na čestném místě každého města, i v sebemenší vesnici. Někde byly jen prosté, jinde honosně vznešené.
Osudy těchto soch a památníčků byly stejně kruté, jako osudy lidí, kteří ve 20. století prožili na osm politických režimů a nespočet životních peripetií.
Zatím co prozíraví Pražané postavili vůbec první sochu T. G. M. na veřejném prostranství teprve 7. března 2000, jinde je stavěli už za Masarykova života a podnes se chlubí, že právě ta jejich patří mezi první, které kdy byly Masarykovi postaveny. Tak tomu bylo zejména na Valašsku.
Specifický vztah Valašska k Masarykovi má kořeny v období, kdy úspěšně kandidoval na poslance Říšského sněmu za 13 valašských obcí. Pamětníci podnes připomínají, že právě Valašsko podporou svého kandidáta Masaryka pomohlo rozvrátit Rakousko-Uherskou monarchii a přispělo takto ke vzniku svobodného Československa.
Jednoznačné volební vítězství Masarykovo vůbec nebylo snadné. Jeho protikandidát z Kroměříže Vilém Povondra neprováděl předvolební agitaci v rukavičkách. „Nevolte Masaryka!“ hlásal a vyzýval k tomu každého, kdo miluje svou manželku a rodinu, kdo věří v Krista, kdo se zpovídá a kdo se modlí, kdo miluje svou živnost a váží si jí, kdo miluje český jazyk… A palcovými písmeny na letácích nevybíravě útočil: „Jeden inteligent Pražan pravil: Divíme se vám zde, v Praze by do Masaryka ani hokynářka nekopla a vy ho zde chcete udělat poslancem!“ Chtěli a věřili mu. Také se poslancem díky vlastencům na Valašsku stal.
Hutisko-Solanec Zákopčí
Jeden z prvních pomníků Masarykovi na Valašsku postavil uvědomělý učitel a vlastenec Cyril Mach v zapadlém údolí Zákopčí, které patří k valašské obci Hutisko-Solanec. Stalo se tak roku 1921. Děti ve škole se tenkrát svého učitele ptaly, jestli mezi ně pan prezident přijede. Popravdě odpověděl, že ne. Zklamání chtěl dětem vynahradit tím, že v Zákopčí postaví nedaleko školy Masarykovi pomník, aby ho měly děti na očích. Nebylo dlouhých projektů a příprav, myšlenka na stavbu pomníku přišla snad jen tři týdny před připomínkou výročí vzniku Československé republiky.
Cyril Mach si ještě týž den obstaral souhlas k postavení pomníku v podobě Masarykovy skály od okresu. Sochař Drahoš, který na Hutisku pobýval, načrtl portrét T. G. M. Místní občané s nadšením a zdarma, ale především opatrně sváželi z okolních lesů těžké kameny, aby z nich neotřeli mech. Památník byl slavnostně odhalen 28. října 1921. Na jeho božní straně je uveden text: „Srdce jeho hořelo láskou k ukřižovanému národu.“ Podnes žijí pamětníci, kteří se jako malé děti slavnosti účastnili. Památník později zanikl a teprve v novější době byl před školou v Zákopčí postaven nový.
Zašová
Dramnatický byl osud pomníku T. G. M. ve valašské obci Zašová. Měl podobu kamenné busty. Se záviděníhodnou hrdostí místní lidé uvádějí, že byl odhalen 28. října 1920 jako první na Valašsku a mezi prvními v celé republice. V období okupace za druhé světové války se vlastencům podařilo bustu ukrýt a krátce po skončení války znovu instalovat, ale už roku 1953 byl její osud jednoznačně zpečetěn. Pamětníci uvádějí, že se tak stalo kterési noci. Kamenná plastika byla rozbita kladivy a prý by podnes mohli ukázat prstem na domy v jejichž základech skončila. Znovu postavit Masarykovu sochu se podařilo až k 80. výročí existence republiky 28. října 1998. Zanedbaný parčík byl nově upraven. Bronzová busta ing. arch. Františka Crháka je umístěna na stele klasického tvaru a osvětlena. Třebaže opožděný, byl to pro obec Zašovou důstojný návrat Masarykovy sochy.
Valašské Meziříčí
Husova ulice ve Valašském Meziříčí je tichá a plná zeleně. Uprostřed sadové úpravy našla své místo socha T. G. M. Bronzová busta je usazena na žulovém podstavci, pod ní nápis: „Svému osvoboditeli T. G. Masarykovi.“ Válcovitý podstavec s bronzovou plastikou českého lva Masarykovu bustu příznačně převyšuje jako symbol nadřazenosti záležitostí státních, společných, před osobními; nebo také, že i nejvýše postavený člověk je jen služebníkem společnosti. Krásný pomník v krásném prostředí však skrývá překvapení. Ze zadní strany je do žulové desky vytesána jeho historie: Postaven 1925; zrušen 1940; obnoven 1946; zrušen 1950; obnoven 1968; zrušen 1974; obnoven 1990; od posledního údaje Masarykův pomník prozatím stále ještě na tomto místě stojí.
Zubří
Dramatické byly osudy Masarykových symbolů ve valašské obci Zubří. Dne 28. 10. 1930 MUDr. Antonín Fabián, zuberský rodák a primář ostravské nemocnice, slavnostně předal sochu T. G. M. pod „Lípou svobody“, vysazenou před fojtstvím, občanům Zubří do vlastnictví. V r. 1940 nařízením německých úřadů měly být všechny symboly – socha T. G. M., pamětní deska legií a nápis „Jubilejní škola T. G. Masaryka“ z tehdy nové školy – zničeny. Vedení obce všechny symboly šetrně odstranilo, tajně je ukrylo do hospodářských objektů obce, písemně však příslušnému Oberlandrátu splnění příkazu potvrdilo. Po atentátu na Heydricha v r. 1942 a po vyhlášení stanného práva však byla socha T. G. M. z obavy před prozrazením zničena. V roce 1945 byly všechny symboly – socha T. G. M., pamětní deska legionářů i nápis na škole – obnoveny. Vydržely do roku 1959. Koncem srpna 1959 byl odstraněn nápis ze školy, jednotlivá písmena však byla uschována na půdě školy. Dne 16. 9. 1959 vznesla plenární schůze KSČ místní továrny Gumáren požadavek pracujících k odstranění pomníku T. G. M. z obce. První jednání rady MNV nebylo 12. května 1960 v této věci jednotné, ale už 24. května 1960 se rada jednoznačně usnesla odstranit v obci nevhodné památníky: pomník obětem 1. světové války a pomník T. G. M. O tři dny později s tímto počinem souhlasilo také plénum MNV, až na dva hlasy. Dne 7. 12. 1960 v noci byl pomník demontován zaměstnanci Gumáren, odvezen a zabetonován do základů nově budovaného objektu válcoven Gumáren Zubří. V roce 1968 obnovilo MNV nápis „Jubilejní škola T. G. M.“, ale 16. 3. 1971 ve čtyři hodiny ráno byla písmena ze školy (údajně hasiči z okresního města) odstraněna a zničena. Nápis na škole byl obnoven až v r. 1990. V tomto roce byl také obnoven pomník T. G. M. a také pamětní deska legionářů.
Rožnov pod Radhoštěm
Neméně dramatický osud měla Masarykova socha z náměstí v Rožnově pod Radhoštěm. Autorem první sochy v podobě sedící postavy byl ak. soch. Rudolf Saudek. K jejímu odhalení došlo 5. 7. 1936. Tato socha byla za okupace údajně zničena. Autorem druhé sochy T. G. M. v podobě stojící postavy byl ak. sochař Antonín Chromek, odhalena byla 3. 3. 1950. Socha byla násilně odstraněna a zničena lidovými milicemi 6. 11. 1959, údajně byla rozřezána na kousky. Prázdný podstavec ozdobil jehlan s rudou pěticípou hvězdou na špici. Naštěstí se zachoval model původní sochy takže třetí socha T. G. M. pro Rožnov p. R. byla kopií předchozí. Jejím tvůrcem byl opět ak. soch. Antonín Chromek. Socha byla zhotovena v roce 1968. Předtím byl z podstavce stržen jehlan s pěticípou hvězdou a do instalace sochy byl sem prozatímně umístěn portrét T. G. M., zhotovený v propagačním oddělení n. p. Tesla. V důsledku srpnových událostí roku 1968 však už k odhalení sochy T. G. M. nedošlo. Socha zmizela. Podstavec znovu ozdobil jehlan s rudou pěticípou hvězdou na špici. Socha byla objevena až v prosinci 1989 v zámeckém sklípku v Lešné u Valašského Meziříčí, pod sutí a dlažebními kostkami. Její převoz do Rožnova se uskutečnil v prosinci 1989. Sochu opravil její autor ak. sochař Antonín Chromek za pomoci rožnovského akademického sochaře Mariuse Kotrby. K jejímu slavnostnímu odhalení došlo 6. 3. 1990 za účasti asi 4000 obyvatel Rožnova p. R.
Kromě soch z rožnovského náměstí – dnes opět Masarykova – byla v r. 1935 umístěna na někdejší Masarykově ozdravovně v Rožnově p. R. bronzová plaketa T. G. M. o rozměrech 81×59 cm, jejím autorem byl Rudolf Saudek. Plaketa byla v r. 1956 násilně odstraněna. V r. 1978 ji nalezl pan R. Skalík pohozenou v řece Bečvě. V r. 1991 byla plaketa opravena a znovu usazena na původní budově, podnes však nese stopy poškození.
To s jakou úporností byly sochy T. G. M. odstraňovány svědčí o síle Masarykova ducha a jeho ideí, ty byly pro ideologii minulého režimu smrtelně nebezpečné. To s jakou obětavostí, ba posedlostí, byly tyto sochy neustále obnovovány a navráceny na původní místo svědčí o tom, že Masarykovy myšlenky byly po celou dobu a jsou stále živé a podnes mají lidem co říci.
„Věřím, že skončila dramatická cesta osudů symbolů T. G. M. u nás,“ zaznamenal kulturní pracovník obce Zubří Jan Koláček. „Že k uvedenému výčtu už nebudeme muset přidávat žádné další změny.“
V to věříme všichni.
Ukládám ...
