Exkurze „Ke kořenům historického Přerova.“
Exkurze proběhla dne 5. 2. 2010 v prostorách domu Horní náměstí č. 26 a v jeho sklepení, účastníci: RNDr. Strážnický Petr, Ing. Svoboda Milan, Rozkošný Miroslav, Ing. Křížka Karel, Ing. Kovář Petr, Kusák František, Ing. Červený František a Zapletal Radim.
K pochopení významu nálezů a zhodnocení historických období prakticky prezentovaných v navštíveném objektu je třeba nastínit historický vývoj Přerova od dávnověku.
Osídlení travertinového návrší v lokalitě Přerova přál souběh několika přírodních a historických podmínek. Základní podmínkou byla geografická poloha města na rozhraní Moravské brány a Hornomoravského úvalu. Moravská brána jako sníženina mezi pohořími Českého masivu a soustavy Karpat ležela od nejstarších dob na hlavní spojnici jižních evropských oblastí se severovýchodními částmi Evropy. Známá je existence tzv. jantarové stezky střední Moravou, po které se ve starověku dovážel jantar do Římské říše. V oblasti středověkých dějin města Přerova nelze také podceňovat význam tehdejších kupeckých stezek, které se zde křížily. Další přírodní daností byl odvěký brod přes řeku Bečvu mezi dvěmi významnými pahorky. Na jednom z nich leží městská část Předmostí. Druhý kopec byl místem vzniku samotného hradištního, později městského sídla v současnosti známého Horního náměstí. Řeka Bečva se v minulosti rozlévala ve více než kilometrové šíři mezi těmito dvěma vyvýšeninami. Vyvýšené místo bylo ve všech dobách mimo záplavové území a stalo se tak ideálním stanovištěm pro kontrolu brodu.
Tyto geografické podmínky nahrávaly počátku osídlení už v dávných dobách. Tak tomu i ve skutečnosti bylo. Nejstarší vykopávky na úpatí travertinového vršku pochází z gravettiemu (doba lovců mamutů). Tato lokalita byla ve větší či menší míře nepřetržitě osídlena až do doby hradištní. Dalšími obyvateli levobřežní části Přerova byli nositelé větéřovské kultury v době bronzové. Zachovaly se také důkazy o keltském osídlení kopce.
Přerovské sídelní centrum získává na významu s příchodem Slovanů. V době velkomoravské se Přerov stal významným opěrným bodem tohoto státu v severní části Moravy v 2. pol. 9. a v 1. pol. 10. století. Z pohledu urbanistického bylo přerovské hradiště podobné třeba nitranskému.
Funkci významného správního centra zastával Přerov například v době polské správy v letech 1000 až 1019 a po následné reakci českých knížat stal se opěrným bodem systému hradské správy.
První bezpečná zmínka o existenci přerovského hradu pochází z listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Z výčtu majetku církve na Moravě je možno odhadnout rozsah přerovského hradského obvodu. Jeho jižním okrajem bylo povodí Dřevnice; dále hranice překračovala Moravu, táhla se po hřebeni Chřibů, takže za součást kastelánie můžeme považovat Zdounecko, Bučovicko i Vyškovsko; na severozápadě tvořila řeka Morava hranici s obvodem olomouckého kostela, tedy potažmo i hradu. Hradecký obvod spolu s přerovským tvořily určitou dobu jednu provincii se sídlem v Přerově.
V Přerově se také nacházel jeden z velkofarních kostelů. Těchto kostelů existovalo na Moravě šest: kromě Přerova byly další v Olomouci, Brně, Znojmě, Spitihněvi a Břeclavi. Za episkopátu Jindřicha Zdíka došlo k vytvoření systému šesti arcijáhenství, který měl základ v dřívějších velkofarních obvodech. Toto období bylo pravděpodobně společně s obdobím královského města nejvýznamnějším obdobím historického postavení Přerova.
K nalezení kořenů historického Přerova je třeba navštívit jeden z nejméně nápadných domů Horního náměstí, který se nachází na přístupové cestě na náměstí ze strany Na Marku. Dům č. 26 skrývá za svými zdmi a ve svém půdorysu velká mystéria. Historicky nejcennější je svým obsahem sklepení. Na vstupní chodbě je spousta stavebního materiálu a z bezpečnostních důvodů řada přikrytých otvorů. Jak bylo možné poznat později, každý otvor vede do jiné doby. Celý objekt je plně podsklepený. První patro prodělalo rekonstrukci stropů. Dům, který je založen na dvou rozdílných podložích, doplatil na sedání náspu Horního náměstí. Historické sklepní klenby jsou z téhož důvodu doplněny novodobými klenbami. Sklepní prostory jsou pak členěny do dvou částí. Jak jsme později pochopili, dělící rovinou je nejstarší zeď původního přerovského hradu.
Po schodišti je přístupná část sklepů obsahující nejstarší relikty zdí pamatující raný středověk, doplněné zdmi z dob pozdějších. Nejpodstatnější a nejmarkantnější částí historického zdiva je vstupní brána kastelánského hradu, historicky nejstaršího zachovaného celku kamenné památky v Přerově pravděpodobně z 1. pol. 13. století. Brána je rovnoběžná s jižní stěnou domu a kolmá na delší stranu historických stěn původního hradu ve tvaru rozšířeného účka. Nejstarší brána na území Přerova v náznaku gotického slohu je standardního rozměru umožňující průjezd středověkého povozu nebo jezdce na koni. Z půdorysné dispozice historických zdí lze usoudit, že pro průjezd hradem směrem k návrší chráněnému hradbami museli všichni absolvovat dvě za sebou následující zatáčky. V době renesance byly sklepní prostory v stropní části dále doplňovány klenbou a v dolní části prohloubeny výsekem do původního travertinového podloží.
Původní přerovský hrad měl obdélníkový tvar s podélnou osou orientovanou sever – jih, předpokládaného rozměru 22 x 11 m. Královský hrad v Přerově patrně pokryl ve své počáteční fázi na přelomu 12. a 13. století celý rozsah předchozího mladohradištního osídlení. Hradisko bylo situováno na severozápadním okraji travertinového kopce na skalním bloku na tzv. ostrožně. Byla to obdélná kamenná stavba, obehnaná zděnou fortifikací, která ji chránila a oddělovala od ostatní plochy areálu bývalého hradiska. Obdélný objekt v blízkosti řeky přesto stál v nezáplavovém území. Plnil funkci pravděpodobně obytné věže (tzv. Wohnturm) strategického významu. Brod a část koryta řeky byl pak pod kontrolou tětivových zbraní.
Při prohlídce téměř celo kamenného sklepení ( dřívějšího hradu ) můžeme fabulovat, že bylo němým svědkem litého boje a hrdinského výpadu přerovského kastelána Bluda syna Oneše z rodu Bludoviců. I jednotliví historici se přiklání k možnosti, že mohla být součástí historicky známé bitvy u Olomouce s Kumány maďarského krále Bély IV v roce 1253. Bitva a její průběh je podchycen v maďarských análech. Jediným sporným bodem je přesné místo konání bitvy. Tři roky nato byl Přerov z trhové vsi povýšen na královské město českým králem Přemyslem Otakarem II.
Celkem pohodlné schodiště jsme vyměnili za otvor s kovovým žebříkem v jiném místě chodby. Jaká změna, najednou jsme se ocitli v druhém sklepním prostoru a dívali se z venku na podzemní část hradní zdi. Z nejvyššího místa sklepních prostor jsme viděli do paženého otvoru vertikálně situovaného, který obnažoval do hloubky skalní stěnu. Vlastník domu podal vysvětlení, že na dně jámy lze nalézt ve velkém počtu pazourkové odštěpky, uhlíky z ohniště a je možné vidět ohněm začouzenou skalní stěnu. Přesně v tomto místě bylo ohniště kultury gravettiemu z období mladšího paleolitu (cca 26 – 25 000 př. n. l.). Majitel se může pochlubit nalezením dvou pazourkových jader, přičemž na našem území jich bylo nalezeno pouze deset. Přítomnost lovců mamutů v Předmostí a na kopci musíme brát jako spojité nádoby. Lovci je totiž obývali a využívali jejich výhod současně. Toto stanoviště mohlo být pozorovatelnou nebo „uklízeným domovem“, neboť je prosté všech kostí. Podobně se nenašly žádné lidské ostatky v celém objektu. Dům byl po většinu času průchozím domem. Skála nad jámou obnažená na celou výšku sklepu může skrývat při vykopávkách další překvapení. Bývá středem zájmu a častých pozorování záhadologů.
Na opačném konci sklepních prostor na jižní straně objektu se dosáhlo největší hloubky výkopu. Můžeme zde spatřit obvodovou hradbu vevázanou do základové partie hradní stěny, vše v pravoúhlém provedení. Obdivuhodné na této situaci je, že kamenné základy hradby si můžeme prohlédnout v podhledu a dolní hranu hradební stěny nad základovou spárou je možné ohmatat rukou, neboť je také částečně obnažená. Výškový rozdíl obou dolních hran je více než dva metry a hradba je pohodlně podchůzná. Nárožní pilíř kastelánského hradu a hradby spočíval na sprašovém podloží. Sprašová vrstva a drobné vměstky v ní odpovídají období starší doby bronzové, kdy podléhala střední Morava vlivu větéřovské kultury (kolem 1600 př. n. l.). Osídlení prostoru Horního náměstí bylo archeologickými vykopávkami potvrzeno.
Uprostřed sklepu v prostoru výškově velice členitém obnažili archeologové řez se zajímavě vrstevnatě uspořádaným obsahem hradní stružky. Jednotlivé vrstvy (podobné letokruhům) jsou označeny, prostudovány a představují časový sled 250 let v souvislém přehledu a neporušeném stavu. Pravděpodobně nejvrchnější vrstva, podobně jako u zbývajících závalů v obou sklepech, tyto spadají do doby husitské, doby kdy v roce 1424 (27) byl kopec vypleněn a vypálen. Poblíž na podlaze jsou volně položeny střepy středověkých nádob, čepelové industrie i artefakt „zkrouceného keltského meče“, spíše toho co z něj zbylo ve směsi rzi a hlíny.
Byly jsme příjemně překvapení představenými artefakty minulosti, neboť jsme nečekali, že tak časově rozmanité a veřejnosti utajené prostředí je možné v Přerově nalézt na jednom jediném místě. Zde můžeme oprávněně mluvit o Geniu loci a být vděčni našemu průvodci panu Zapletalovi za velmi poučnou exkurzi.
Ukládám ...