Otevřený dopis

Otevřený dopis časopisu Reflex.

Vážené dámy a vážení pánové z Reflexu!

Nějak Vám to moravanství leží v žaludku. Přečetl jsem si Váš článek Pernesovy dějiny moravanství (Reflex 13-10, str.26) a nelze, než na něj zareagovat. Rád bych vzal text vážně, ale zdá se mi, že autor článku posunul jeho obsah jinam, než kam by měl být zaměřen. Článek posloužil panu Gebertovi spíše jen k tomu, aby moravanství jako vědomí příslušnosti k zemi, jejíž šachovanou orlici máme stále ještě ve velkém státním znaku a jejíž existence je zakotvena i v Preambuli platné Ústavy České republiky, začínající slovy „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, …“, zesměšnil. Pernes je v článku vzhledem k jeho moravanství vykreslen jako osoba pro daný úřad nevěrohodná a jeho moravské cítění máme, jak nás k tomu vede připojená karikatura, vnímat jako komické. Tuto karikaturu Pernesovy osobnosti v kroji rádoby slováckém lze chápat i jako personifikaci celé Moravy, protože Pernes sám, jak jsem si přečetl na Wikipedii, ze Slovácka nepochází a také tam nežije. Sám obsah článku není pro Moravany nikterak lichotivý a místy, pokud mohu posoudit, spíše lživý než pravdivý.

Morava a moravanství Pražanům zřejmě leží v žaludku, stejně jako Moravanům tam zase leží to dnes již i v samotných Čechách proslulé pražské povýšenectví a řečeno slovy spisovatele Pavla Kohouta i ta známá „česká vyčůranost“ (Právo 31.7.2004). K článku je připojen Otevřený dopis Radě Ústavu pro studium totalitních režimů. Ano, zveřejnění takových občanských postojů může sloužit dobré věci. Jenže v jiných sdělovacích prostředcích než v Reflexu jsou uváděny informace, že řada lidí stojí zase za Pernesem (např. Nova, Televizní noviny, 6.dubna t.r. v 19.00 hod.), a někteří z nich jsou přímo členy Rady Ústavu. Bylo by tedy objektivní, kdyby k výše zmíněnému Otevřenému dopisu byl připojen další dokument a v něm byly zveřejněny i občanské postoje protikladné.

Když jsem si udělal studii, kdo je pod Vámi zveřejněným Otevřeným dopisem podepsán, jsou to z velké části, řečeno lidově, lidé od kumštu, ať už hudebního, výtvarného, filmového či slovesného. Je jich plných padesát procent. To jistě o něčem vypovídá! Ptám se: Kdo je tím prvním hybatelem, který Dopis buď přímo sestylizoval nebo k jeho napsání dal podnět? Dále jsou tam členové pražských zastupitelských orgánů a publicisté z Čech. Co si pak mám myslit o objektivitě Dopisu a o vztahu jeho signatářů k Moravě? Když už jste onen Otevřený dopis uvedli do vztahu k článku Pernesovy dějiny moravanství a připojili i docentovu karikaturu, nabízí se mi dohad, zda tu nejde spíš o nějaké šovinisticky založené pragocentristy než o občany objektivní.

Z pražského Úřadu vlády jsem před časem obdržel dopis (čj.16 926/08 RNR) nabádající nás, Moravany, abychom od jakýchkoliv specifických moravských aktivit upustili a veškerá svá snažení směřovali ke „komplementárnímu obohacování národa českého“ (komplementární = doplňující, Slovník cizích slov, Praha 1966, str.249). Nemohu v této souvislosti nevzpomnět někdejšího muzikologa, pražského univerzitního profesora a posléze i vlivného českého politika Zdeňka Nejedlého a jeho invektiv vůči Janáčkovi a vůči jeho moravanství. Uvedu zde alespoň tři z jeho četných protijanáčkovských a protimoravských výroků. Janáčka opakovaně charakterizoval jako „konzervativního moravského separatistu“ a „největšího diletanta v hudebním myšlení ze všech našich hudebníků, jakého jsme kdy měli“. To je ta pražská a potažmo česká obkjektivita? Na jiném místě pak píše, že Janáček měl vždy na zřeteli „cíle nejen umělecké, ale právě separatistické!“. A já se musím ptát: Platí tam u Vás v Čechách tato Nejedlého tvrzení i dnes?

(A ještě poznámka: nejsem členem politické strany Moravané a docenta Pernese osobně blíže neznám.)