Bylo nebylo

Bylo nebylo, ale možná bude.

V jednom království žili nadaní a pracovití lidé, královská rodina byla ale natolik (ne)rozumná, že nechala zemi vládnout parlament složený z volených zástupcú lidu. Práce bylo dost pro všechny, nikdo nepobíral sociální ani jiné dávky. Někteří se spokojili (při vědomí vlastních limitú) s penězi co dokázali vytěžit z prostředí výměnou za odvedenou práci. Bylo toho dostatek, aby si mohli pořídit slušné bydlení, dopravní prostředek, jednou za rok letní a zimní dovolenou mimo své bydliště. Někteří chtěli vytěžit z prostředí víc peněz, proto podnikali a některým se skutečně dařilo. Z toho co vytěžili si mohli pořídit totéž co ostatní, ale na vyšší kvalitativní úrovni. Také část peněz investovali do obnovy a rozvoje svých firem, takže, jejich hnací motor, zisk, fungoval docela uspokojivě.

Našli se i velmi úspěšní, kteří vytěžovali tolik, že už nestačili spotřebovávat a proinvestovávat všechny peníze, které vytěžili. Ale taková je už povaha člověka, že když má hodně, chce ještě víc. Objevili svět vysokých financí. Spekulace, bondy, deriváty a já nevím, jak se vše mohlo jmenovat. Začali vyměňovat peníze za ještě víc peněz, které stejně nemohli dál uplatnit, nevraceli je proto zpět do prostředí jako nástroj směny (to tak, dat někomu něco zadarmo!),  nechávali si je na svých bankovních kontech. Ovšem, někde  peníze pro své hry o víc peněz vzít museli. Peníze, které vytěžili z prostředí vytváření a distribuce produktú, služeb, kde byly peníze nástrojem směny.

Skutečnost, že se peníze, vytěžené ze sféry zboží a služeb nevracely zpět do oběhu, ale zústávaly ležet v bankách, nebo se účastnily finančních transakcí, které následně odčerpaly jestě víc peněz, vyvolala nedostatek peněz ve sféře směny zboží a služeb. Protože ale volení zástupci lidu schválili takové a makové zákony, nebylo možné zákonnou cestou peníze vrátit tam, kde byly potřeba. Ale volení zástupci lidu také schválili zákon, který stanovil, že nové peníze može dávat do oběhu soukromá firma Ta-a-ta. Ovšem soukromá firma Ta-a-ta chtěla mět také svúj zisk, že? Je na tom něco špatného? To chce přece každý, a všichni máme stejná práva.

Takže volení zástupci lidu, stát, se s řešením problému s nedostatkem peněz obrátili na zákonem stanovenou firmu Ta-a-ta. Firma ochotně přislíbila, že státu dá potřebné peníze výměnou za státní dluhopisy. V zápětí začala na obou stranách intenzívní činnost. Pracovník firmy Ta-a-ta si sedl k počítači a vytvořil za den miliardu peněz, na druhé straně jiný pracovník patřičného ministerstva vytvořil za den odpovídající objem státních dluhopisú. Vše v elekronické podobě – je to rychlejší,  pohodlnější a hlavně levnější než papírové peníze. Luxusními auty se sjeli výtečně oblečení zástupci obou stran,  strávili příjemný den  v prostředí  jednoho příjemného zámku ve společnosti příjemných dam,  podepsali smlouvy, prostředí směny zboží a služeb dostalo miliardu peněz.

Ovšem, nové peníze, které přibyly, snížily hodnotu všech peněz, ceny všeho se nutně musely zvýšit, přece není možné lidem dat něco levněji, zisk by se snížil (ovšem, platy zaměstnancú se nezvýšily, dělali nadále tu stejnou práci). Tak se problém s nedostatkem peněz na nějakou dobu vyřešil, ale pozor, státu vznikl dluh soukromé firmě Ta-a-ta. Vše fungovalo zdánlivě dobře, volení zástupci lidu lidem pochopitelně neřekli vše, tak nenápadně vzrostl státní dluh o pújčené peníze ale i o úroky z pújčených peněz.

Protože nebylo možné zákonným zpúsobem změnit zákony, které dovolovaly takové zacházení s penězi, situace se periodicky opakovala, také se opakovalo řešení problému s nedostatkem peněz. Postupně přešel majetek (a životy) všech lidí (s výjimkou královské rodiny) v království do vlastnictví soukromé firmy Ta-a-ta, protože stát nedokázal své dluhy vracet.

Pohádka skončila, ještě kontrolní otázky: Jakou reálnou hodnotu měla v pohádkovém království miliarda peněz? Pro firmu Ta-a-ta hodnotu vyjádřenou náklady na jednodenní práci finančního experta? Pro stát  závazek vyčíslený   celoživotní dřinou jednoho dělníka vynásobenou třemi sty?