Ještě před povodněmi jsme s partou Moravanů zorganizovali národně-historický výlet do nedalekých Hostýnských vrchů. Z Rožnova cesta vlakem krátká, ale poznání z ní obrovské.
Po výšlapu na památný sv. Hostýn pěkně svižně z kopce dolů. Nejdříve do dědinky Chomýž, rodiště světového byzantologa prof. Františka Dvorníka (* 14.8.1893). Tento snad největší znalec Byzance a díla sv. Konstantina-Cyrila a sv. Metoděje, profesor světových univerzit, francouzských, britských, amerických, dlící od druhé světové války v zahraničí, navštívil velkomoravské vykopávky a památky na Moravě a Nitransku. Tato skutečnost se v odborných kruzích tutlá a uvádí se, že pan profesor se již do své moravské vlasti před svým odchodem na věčnost (1975 USA) již nepodíval. Opak je pravdou. Na Moravě a Slovači pobýval v roce 1963 na pozvání tehdejší ČSAV. Jeho základní dílo „Byzantské misie u Slovanů“ (Vyšehrad 1970) mne inspirovalo roku 2007 k 1. etapě cesty po stopách velkomoravských věrozvěstů: Konstantinopolis-Alexandrupolis. 2. část, z Řecka na Moravu, je zatím v nedohlednu.
Nicméně pojďme dále v kraji pod sv. Hostýnem za velkými Moravany. Došli jsme na Rusavu, dědinu založenou valašskými emigranty – odpadlíky od katolické církve. Zde byl v roce 1837 poslán mladý evangelický farář Daniel Sloboda (20.12.1809 Skalica – 10.11.1888 Rusava), Moravan volbou a svým dílem. Spřízněn s J. M. Hurbanem byl napojen na Štúrovce, jeho sestra Emilie byla matkou významného architekta Dušana Jurkoviče. U Slobody pobývali v časech zlých přední slovenští národní buditelé. Proto má naše malá Rusava nepominutelnou zásluhu na vzniku slovenského národa a pozdější státnosti. My, Moravané, tudíž bratrům Slovákům nezávidíme jejich dnešek – naopak jsme rádi, že část Velké Moravy je samostatná. Ostatně tímto se zabýval i Daniel Sloboda ve svých statích psaných do prešpurkského Orla, brněnského Týdenníku (1848), Moravských novin (1848-52), též z Brnaa do dalších časopisů církevních i obecných v tehdejším Rakousku-Uhersku. Věnoval se též biologii, matematice, národopisu. Znal se se sběratelem moravských lidových písní Františkem Sušilem (viz Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 2007). Cílem naší cesty na Rusavu však bylo aspoň letmé seznámení s jeho dílem promoravským. V tomto směru byl nejaktivnější ve 40. a 50. letech 19. století. Všude hledal podporu pro tehdy slabé národní uvědomění na Moravě, které bylo podstatně nevyvinutější než na Slovači a za Vysočinou.
Sloboda ve svých úvahách vycházel z historické tradice jednotného státu – Velké Moravy a vnímal blízkost slovenského a moravského národa. V Orlu Tatránském (1845-48) mu Ludovít Štúr vydával výzvy na přiznání „moravskému kmeni“ práva na národní svébytnost. A Sloboda též jako Moravan vystupuje. Píše: „I Morava se chce dostat do kola slovanského a vlastním klíčem otevřít si svatyni národnosti, vědy a umění a posvítit lidu svému na cestě k osvětě a vzdělanosti. Cesta to je těžká a příkrá. Co mnozí snadno dosáhnou, my jen mnohonásobnými silami dosáhnouti můžeme….V tomto krásném, ale těžkém díle předešli nás, Moravany, už všechny kmeny slovanské, daleko nás zanechávajíc za sebou (!) …A proto drazí bratři moji, drahé duše slovenské, k vám se obracím ve jménu spanilé Moravy, věrné sestry našeho junáka Kriváňa. Pomáhejte nám k dosažení našich svatých úmyslů…..“
Švagrovi Hurbanovi píše roku 1881: „….my sa tu proti germanizaci bráníme jak možeme. Ale poměry sú lepší než na Slovensku. Máme školy, zpěvníky, slovníky…..zmáhá sa povědomí cti národní proti Němcům nerezaným aj Němcům rezaným čili Židům. Ale ubohé Slovensko je bez škol, bez zákona. Proboha, co z něho bude? Slovensko sa pomaďarčí?“
Poklonili jsme se na místním hřbitově u pomníku Daniela Slobody jeho památce. Hlavou proběhly myšlenky na opakovatelnost dějin. Kde je Morava a kde je Slovač? Už před sto šedesáti lety nás značná část moravské elity zradila a zrazuje i dnes. Morava je pořád váhavá nevěsta a nedávné volby to jen potvrdily. Už nevím, co by se mělo stát, aby moravský národ povstal z trosek a byl konečně svým pánem ve své zemi.
Z díla a života rusavského faráře Daniela Slobody a jeho přátel, slovenských národovců, až do současnosti zní: „Nedať sa, nebáť sa a vydržať“
Počet hlasů: 8, průměrné hodnocení: 3,25 
Ukládám ...