Cyrilskometodějská pouť

Cyrilskometodějská pouť moravské vlajky

Kapitola 1. – Krumvíř

Možná byli 5. 7. někteří občané Krumvíře stejně jako dalších obcí zaskočeni, státní vlajka se tam na den sv. Cyrila a Metoděje již objevuje pravidelně, letos k ní přibyla, ale to většina obyvatel věděla dopředu, vlajka obce slavící tímto premiéru.

Ovšem tu vlajku uprostřed si troufám tvrdit mnoho místních nezná, bikolóra dole červená nahoře žlutá s kostkovanou orlicí v modrém gotickém štítě, historickou to vlajku Moravy, její zemskou vlajku schválenou zemským sněmem 1848, tehdy ještě bez orlice. (Jelikož se mezitím k analogické vlajce dopracovala některá města v ČR včetně Prahy, stává se doplnění znaku nutností)

Krumvíř se tu hrdě připojil, a za to patří dík představenstvu obce, k dalším 72 obcím a Jihomoravskému krajskému úřadu, které tuto vlajku na oslavu příchodu slovanských věrozvěstú vyvěsily a založily novou hrdou tradici naší moravské země.

Tato vlajka hrdě vlála toho dne i na Velehradě, kde ji v bazilice požehnal moravský metropolita olomoucký arcibiskup msgr. Graubner, stejně jako žehnal lidem, které tyto symboly spojují.

Kapitola 2. – Náklo

Na malém nenápadném návrší Náklo nabízejícím výhled na Buchlov a Velkou javořinu vyrostl před pár lety liliový kříž a socha Sáma prvního historického sjednotitele slovanských kmenú. Toto návrší je opravdu nenápadné ploché, člověk se ani pořádně nezadýchá než tam dojde, ale zřejmě skrývá mnohá tajemství naší minulosti, naší nečeské minulosti. Tajemství, která jej oprávnila ke vzniku tradice cyrilsko-metodějských poutí. Ta letošní začala již v neděli, od kostela z obce Ratíškovice vyjelo koňské spřežení s otevřeným kočárem stezkou mezi vinohrady následováno skupinkou účastníkú.

Prúvod nebyl početný, ale to ani nebylo až tak podstatné, většina účastníkú a hlavně účinkujících již byla připravena na místě. Bylo zde vidět modré uniformy Moravských rytířú svatého Rostislava a Kolumbána, červenožluté moravské vlajky, lidové slovácké kroje z okolních vesnic. Po úvodním slovu kněze přišlo na kulturní program s vystoupením místních pěveckých sború.

Kapitola 3. – Velehrad

Starodávný Velehrad na úpatí Chřibú s výhledem na Buchlov další dva vršky z erbu pánú ze Žerotína, místy s nimiž se spojují počátky nejen české a slovenské ale především moravské státnosti. Na nádvoří před barokní bazilikou se cyrilsko-metodějské pouti odbývají již tradičně. To nejpodstatnější pro Moravany se ovšem neodehrávalo na nádvoří při mši ale uvnitř baziliky, kde moravský metropolita olomoucký arcibiskup tedy nejvyšší představitel moravské katolické provincie nezávislé na Čechách mons. Graubner požehnal skupině moravských vlastencú moravské vlajky s tím, že žehnal i lidem, které tyto symboly spojují.

Když vlajkonoši vystupovali dústojně z chrámu byli vyvedeni bokem k vlajkám Sokolú apod., a naše zcela objektivní veřejnoprávní televize neměla vskutku problém tyto nezabírat, jak v jiných letech. Ovšem na závěr zbývá jen vyslovit politování, že mši nesloužil moravský arcibiskup, ale jeho hosté z Čech, pak by možná nedošlo k onomu trapasu, kdy poutníky český celebrant odkázal pod ochranu palladia země české. Tento starodávný posvátný obraz uuložený ve Staré Boleslavi nejposvátnější v Čechách na celém území Pražské arcidiecéze, nemá ani toho nejmenšího vztahu k Moravě, jelikož Palladium Moravy obraz Madony je uloženo v klášteře na Starém Brně. Doufám, že se katolická církev podobných přehmatú v příštích ročnících vyvaruje.