Praotec na vrcholu

Praotec na vrcholu.

Tvář postaršího mnicha byla pokryta kapkami potu jako sklenice dobře vychlazeného nápoje, bylo dusno k večernímu ochlazení vylepšenému nálety komárú z blízkých lužních lesú zbývalo ještě několik hodin, optimální čas zchladit se někde ve sklepě. I když dnešní den chystal zchlazení ještě před soumrakem, obloha se zatáhla olověnými bouřkovými mračny až na prstenec blankytné modři nad blízkým pohořím. Host z relativně vzdálených Čech tenhle úkaz viděl poprvé. Púsobilo to dojmem, že se něco nadpozemského chystá sestoupit dolú přímo na vrcholky Pálavských kopcú. Skutečnost však byla mnohem prostší, rozpálené vápencové skály prostě nad sebou neumožnily dešťovým mrakúm uzavřít poslední výhled ma modř nebe.

Ovšem ve sklepě bylo nejlépe, bude ještě pár let trvat než římský císař, český král Karel IV. ale v neposlední řadě i moravský markrabí přiveze francouzské odrúdy na Mělnicko (tak jak na Moravu slivoně), zdejší vinice však byly vpravdě starověké, protože je v těchto místech pěstovali již Římané (narážka na objev římského vinařského nože při stavbě Novomlýnských nádrží pod Pálavou).

Při víně z kameninového džbánku se tak pěkně naslouchalo pověstem z dávných časú, děkan pražské kapituly byl dobrý posluchač, kdy na Stolovou horu a Děvín vystoupil vladyka svého lidu přicházející z Panonie, aby zde objevil kraj mlékem a medem oplývající a dal mu jméno svého lidu Morava. Také pověstem o dívčí válce mezi knížetem Sámem a místní matriarchální společností uctívající tyto vrchy jako ňadra Bohyně Země, končící svatbou knížete a velekněžky.

Při víně se tak dobře naslouchá a tak špatně pamatuje, zvláště člověku z Bohemie tedy z Čech „tekutému slunci Moravy“ nezvyklému, nelze se pak divit, když Kosmas ve své kronice všechno popletl, počínaje Praotcem Boemusem na Řípu…