Metodějova Železná hora a X-UFO.
Když jsme rekonstruovali cestu na sídlo Svatopluka podle cestopisu perských kupců, překvapil nás jeho popis: Muži jejich jsou jak je to možné pod povrchem země a tomu udělali střechy ze dřeva. Kupují tam a prodávají a v jejich zemi vládne Velehrad, úplně vykopané město, v němž bydlí (chrwáb ?) a mají tam trhy každý měsíc tři dny, kromě toho co nadojí z mléka. A mají hradby výborné, nedobytné a vzácné. On se nazývá pán pánů, následník a proto král. Dobytek (velký) nemají, jen on má a jí z něho pokrmy. Ten, který prý je hlavou státu. Náčelníci ho nazývají Svatopluk.
Cesta vedla od Dunaje, přes Nitru, „Váb Nít“, proto šlo o známou komunikaci, sledovatelnou kupeckými depoty až k řece Moravě. Bývá nazývána Via Magna, i když místní názvy zachovaly spíše Simarút (oslí cesta). V zalesněné rovině, v jejím středu byla „hora, ze které vytékala voda“. To byl cíl cesty. Cílová oblast je tedy v plné shodě s jádrem moci Velké Moravy, naznačené nalezišti Mikulčice, Staré Město, Klimentek, Nechvalín. Území lesnaté a rovinaté, meziříčí Moravy a Kyjovky. V tomto území je nejvyšší vrchol Náklo. Vznikl hydraulickým tlakem metanu ložiska uhlovodíků. Ten vyzdvihl vrstvu nepropustných jílů. Na vrcholu vznikl kráter o ploše asi 300 ha. Geologicky šlo o t. zv. bahenní sopku, známou i z jiných ložisek uhlovodíků v Evropě. Skutečně hora, ze které vytéká voda. Město, tržiště i vojsko Svatopluka bylo hluboko pod povrchem země. Poblíž byly pahrbky, na nichž pohřbívali v popelnicích své mrtvé a uctívali oheň. To odpovídá propasti Nákla i přilehlému ložisku uhlovodíků, na němž jsou t. zv. bahenní sopky. Nazývali je rohy, jak je patrné v místních názvech Rohotří, Sedmirohé, Rohatec a podobně. Svatoplukovi muži byli hluboko pod povrchem země, uvnitř této hory. To je zajímavé, neboť v oblasti ývalé Velké Moravy se tradují legendy o vojsku, které v čase nebezpečí vyjíždí na pomoc obyvatelstvu z nitra hory. Tato tradice se v Čechách klade nejméně na 20 různých míst. A. Jirásek ve Starých pověstech českých vybral horu Blaník. Na Slovensku je známá hlavně hora Sitno, v Polsku Čantoryja, na Moravě pak Radhošť, Hostýn, Čertoryje. V okolí Nákla pověsti kladou propadlý zámek do Vracova, podzemní vojsko na Vodný kopec u Archlebova, do podzemí Bzeneckého Starého hradu a jinde. Velmi zajímavé je, že také v Bavorsku je rozšířena starobylá legenda o podzemním antickém městě Pilatus. Někteří autoři je považují za město Sámovo. („Die Pilatussage“, Batz G.) Také staré moravské městské legendy přisuzují Sámovi vybudování největšího města na Moravě i zvláštnost tří velkých mohyl, kryjících hroby Sáma, jeho manželky Víšky a syna Kojaty (Vyškov a Kojetín). Vzniká tak další podezření na možnou přímou souvislost mezi Sámovou říší a Velkou Moravou.
Zbrojní areál podzemní armády.
Otázka neobvyklé velikosti Svatoplukovy armády je předmětem mnoha zpráv kronikářů. Její výzbroj vyžadovala mnoho železa a dalších výrobků. Důležité byly také zdroje železné rudy. U Nákla je významné ložisko limonitu a hematitu ve slepencích Babího lomu u Kyjova. Do pátrání po železárnách Svatopluka metodou letecké archeologie z radiem řízených modelů, jsme zapojili zcela nový typ modelu.
X-UFO
V posledních letech se řada radiem řízených (RC-modelů) letadel doplnila o novou kategorii. Nemá zatím český název. Pro svůj bizardní tvar bývá nazývána UFO. Podle tvaru ramen Y nebo X. Spojení družicové navigace, výkonných a lehkých Lipol baterií, počítače, miniaturního autopilota, střídavých elektromotorů a další mikroelektroniky, vznikl zvláštní nosič fotoaparátů a kamer. Je možné jej „zavěsit“ na libovolné místo v prostoru, které dodržuje pomocí svislých motorů, podobně jako vrtulník. X-UFO má čtyři stejná ramena tvaru kříže. Dnes se tato modelářská stavebnice dá složit ze součástí, které se vyrábí levně v Číně, za cenu, dostupnou i důchodcům. Vyzkoušeli jsme toto zařízení pro letecké snímkování, dálkovou prohlídku polí po orbě i pro dálkový scaning kovových artefaktů. Hmotnost zařízení je asi 500 g a unese přibližně stejnou váhu kamery, nebo detektor kovů. GPS bývá součástí zařízení, lze však použít i kamery, které zaznamenávají vedle data i geoposici snímku. Průzkumem se získají všechny informace bez porušení nálezů. Pro amatéry jsou však jistá omezení. Výška letu je omezena do 100 m. Amatéři, kteří snímkují ze záliby musí mít povinné pojištění ze zodpovědnosti za škody, organizovaní modeláři platí 424,- Kč ročně (pro modely do hmotnosti 7 kg). Je ovšem nutné dodržovat také pravidla pro ochranu osobnosti. (Německé příručky například nedoporučují snímkovat bazény s koupajícími se prominenty.)
Množství nalezených výrobních objektů je velmi vysoké. Pozemním sběrem střepů je možné předpokládat, že se zde hutnila železná ruda z Babího lomu od Keltů, přes Germány a Slovany až do 11. století. Některé výrobní objekty byly odkryty záchranným výzkumem. Na příklad baterie železářských pecí z 11. století na nádvoří muzea Kyjov, pohřebiště Longobardů u valového opevnění na Stražovické ulici v Kyjově, výrobní objekty v Ratíškovicích, Dubňanech a Jarohněvicích. Další nálezy železářských strusek a pecí z lokalit Hodonína, Zbrodu a Sudoměřic naznačují, že zde leželo velmi důležité středověké zbrojní centrum.
Metodějova Železná hora.
Výrobní areál se rozkládal v oblasti s největší koncentrací pecí v okolí Kyjova, Dubňan, Zbrodu, Ratíškovic, Růdníku, Rohatce až k Hodonínu. Tedy přesně v oblasti, která byla ve středověku tak odlesněna, až zde vznikla písečná poušť. Bývala nazývaná Moravská Sahara, zalesnil ji až v 19. století lesník Bechtel. Výrobní areál měl velké množství železářských pecí. Velký rozsah hutnění za období rozkvětu Velké Moravy dokládá největší moravský mohylník na vrcholu Babí lom. Ten spolu s opevněným valem leží u rozsáhlého areálu hlubinných štol. Pozůstatky těžby dokládají kvalitní rudu. Limonit a hematit. Tuto rudu obsahují také strusky, nacházené na polích ve velkém množství. Poloha této hory plně odpovídá i popisu antických autorů. Zejména Ptolemaiova Železná hora, zachycená jeho mapou. Také Tacitovy železné doly Kotiniů mohou být popisem této lokality. Ostatně termín Železná hora byl použit i Metodějem. Podle legendy Život sv. Metoděje, kapitola IX se na synodě bavorských biskupů, pořádané východofranským králem Ludvíkem II. bránil takto: „Přecházíte-li vy z řevnivosti a lakoty proti kánonům přes staré hranice a tím bráníte učení Božímu, dejte si pozor, abyste svůj mozek nerozlili, budete-li chtít kostěnou lebkou proraziti Železnou horu“. Odpověděli mu hněvivě: „Zlým to odpykáš!“
Poznámka redakce (JJM): Závěrem ještě tři odkazy, na kterých možete hledat další informace: www.wogastisburc.com arcana.wikidot.com/pilatusstadt www.tt-copter.de
Ukládám ...
Domnívat se, že na Nákle byl Velehrad, je dosti uhozené. Jednak se tam nenašel ani střep datovaný do 9. století, ojedinělé nálezy pocházejí z jiné doby, většinou baroka. Kromě toho je dávno známo, kde velkomoravský Veligrad ležel. Staroměstská lokalita Na Valách“ byla opevněná již v polovině 8. století a archeologické nálezy datují její počátky již do 6. a 7. století. Dále např. opevněná plocha celé staroměstské aglomerace mohla mít více než desetinásobně větší plochu, než všechny ostatní známé.
Náletová situace dovoluje domnívat se, že šlo o „onu nepopsatelnou Rostislavovu pevnost, všem odedávna známým nepodobnou“ (…illam ineffabilem Rastizi munitionem et omnibus antiquissimis dissimilem venisset) a „se všemi hradbami oné krajiny“ (omnia moenia regionis illius). A to staroměstská aglomerace skutečně byla. Lišila se jednak svou obrovskou rozlohou a kromě toho opevněními vně i uvnitř obvodového opevnění. Předsunuté valy skutečně tvořily opevněnou krajinu, o níž se píše ve fuldských letopisech. Jde o tzv. Zlechovský val, do literatury uvedený ředitelem Slováckého muzea v Uherském Hradišti K. Hanákem v r. 1931. Stopy valu byly podle jeho pozorování patrny v terénu do vytvoření velkých družstevních lánů a údajně jsou některé úseky vysledovatelné dodnes. Zřejmě k němu se vztahuje středověká listina, datovaná sice k r. 1202, vzniklá ale až v letech 1222 – 1228 nebo ještě později, která píše např. o hranicích blízké vesnice Kostelany, jež sahají „až k valu starého města“ (usque ad vallum antique civitatis). Co se týká hradeb, tak uvnitř, na hranici i vně aglomerace se nacházejí doklady o několika druzích fortifikací od opevnění tzv. lehčí konstrukce až po nejpevnější hradbu doposud zjištěnou v rámci našich velkomoravských hradisek, a to v uherskohradišťských Rybárnách. Hradba skořepinové konstrukce s masívní, přes 2 metry silnou kamennou plentou, byla široká téměř 10 metrů. Dále je v několika písemných pramenech doloženo, že Staré Město se dříve jmenovalo Veligrad. V roce 1141, kam je obvykle přesněji řazen vznik dokumentu, se ve známé listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka připomíná osada Veligrad, dnešní Staré Město.
V roce 1220 se obdobně setkáváme s označením „trhová ves Velehrad“ (Welegrad villa forensis). Obdobně lze vyčíst povědomí o někdejších správních poměrech i z listiny z r. 1228 (výčet statků velehradského kláštera v privilegiu Přemysla I. Otakara), v níž se uvádí Weligrad, dříve město, nyní městys, nebo též někdejší hradiště, nyní trhová obec (Weligrad, civitas primo, modo burgus). Ve Veligradu – Starém Městě byl v té době hrad, jehož funkce již končila a areál byl postupně zastavován.
Když moravský markrabě Vladislav Jindřich na počátku 13. století v roce 1205 založil v blízkosti Veligradu cisterciácký klášter, význam této trhové vsi, kde „trhy se konaly od nepaměti“, znovu vzrostl.
Za povšimnutí stojí listina z r. 1247, kterou Oldřich Korutanský věnuje veligradskému klášteru kapli „ležící na hoře u Kunovic, zbudovanou ke cti jmenované blahoslavené vždy Panny Marie, s právem patronátu a se vším příslušenstvím, jakož i se vším prastarým právem…“.
V roce 1257 došlo z příkazu českého panovníka Přemysla Otakara II. k přenesení tržních práv z Veligradu a blízkých Kunovic na nově založené město na ostrově v řece Moravě, které dostalo nejdříve název Nové Město, o rok později Nový Veligrad a teprve později na počátku 14. století, když se jméno Velehradu vžilo pro novou obec okolo velehradského kláštera, ustaluje se pro Nový Veligrad název Hradiště (později Hradiště nad Moravou, od 17. století Uherské Hradiště).
Naposledy je staroměstské sídliště jmenováno Veligradem v listině českého krále Jana Lucemburského z 2. března 1315 (CDM VI., č. 88, s. 61).
Vzhledem k demografické křivce pohřbů, která napovídá hustotu osídlení, k určité dispozici hlavních tras a soustředění určitých řemesel se jasně rýsuje obraz plánovitého budování nového velkého střediska říše na rozlehlém předhradí Starého Města, chráněného pevností, kterému právě náleželo označení Veligrad. Na základě archeologických nálezů a jejich množství a zejména na tu dobu obrovské rozlohy lokality několikrát převyšující rozlohu obdobných sídel té doby je dnes již nade vší pochybnost jasné, že Veligrad se nacházel na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště, jak o tom svědčí i dřívější názvy těchto měst.
Ve Starém Městě a části Uherského Hradiště od středověku bezmála nedošlo k nějakému výkopu nebo terénní úpravě, při nichž by chyběly nálezy z doby velkomoravské. Dá se doslova říci: „Kam se kopne, tam se nacházejí artefakty té doby.“ Nejprve tu v průběhu 7. až 9. století vyrostla řada zemědělských a především řemeslnických osad, jejichž centry se stalo v 9. stol. hradisko Na Valách, sídliště Na Špitálkách a Na Dědině. Rozsah a bohatství archeologických nálezů – pozůstatků staveb, užitných předmětů, výzbroje a šperků – daly vzniknout oprávněné domněnce, že se jedná o jedno z důležitých správních center Velkomoravské říše a o sídelní město jejího vládce.
Jméno Veligrad se nejednou vyskytovalo a vyskytuje v nejtěsnějším okolí Starého Města. Na žádné jiné lokalitě se obdobný případ tradice jména Veligrad nevyskytuje. Další teoretické úvahy o tom, že by velkomoravský Velehrad mohl ležet někde jinde, jsou spekulativní hypotézy nedoložené jak tradicí a písemnými prameny, tak i archeologickými nálezy.
Na území aglomerace bylo nalezeno také mnoho typických velkomoravských zlatých, stříbrných či bronzových (i pozlacených) šperků (náušnice, záušnice, prsteny, závěsky náhrdelníků, gombíky, rolničky, nákončí aj.), dále zbraní (sekery tzv. bradatice, meče, nože, hroty oštěpů), ostruh, nářadí (dláta, zlomky vrtáků, pily, rydla), zemědělských nástrojů, keramiky, nádob (zlomky tyglíků a kadlubů, hrnce, hrnky, džbány, čutory, amfory, vědérka, pokličky), tavicích i pekařských pecí a jiných artefaktů (hřivny a tzv. lupy, olověné křížky s obrazem ukřižovaného, třmen, plaketa, přezky, břitvy, ocílky, kleště, klíče, podkovy, jehly, jehlice, přesleny, proplétačky, šídla, roubíky, okovy, kování, brusle, píšťalky, křesadla, příbor, nůžky, hladidla, rukojeti, hřebeny, knoflíčky, korálky, zbytky pláten a kůže, brusy, cihly, střešní tašky, monoxyly-dlabané dubové čluny).
V poloze Na Dědině v těsné blízkosti rotundy byl odkryt objekt 18 x 10 m označený za stavbu palácového typu. Měl na maltu kladené celokamenné zdi a byl opatřen třemi druhy litých maltových podlah. Jeho střecha byla tvořena pálenou střešní krytinou antického charakteru a ozdobnými hřebenovkami. Kromě toho bylo odkryto několik základů či negativů základů zděných kostelů (Na Dědině, Na Valách, Špitálky u Christinova valu, U Víta, na ostrově sv. Jiří, na sadské ostrožně Derfla).
V lokalitě Špitálky v uherskohradišťských Sadech na tzv. metropolitní výšině zvané Derfla na jižním okraji Uherského Hradiště – města a na severozápadním okraji městské části Sady byly odkryty základy sakrálního komplexu s baptisteriem – křtitelnicí. Zde byl objeven honosný hrob (č. 12/59) v železem kované rakvi pohřbeného významného velmože, podle charakteru hrobu křesťana na samém vrcholu velkomoravské společnosti. Dno hrobové jámy bylo vydlážděno velkými plochými pískovcovými kameny a stěny obloženy dřevem. Hrobku původně kryl zděný náhrobek s malovanými figurálními motivy (část lidské tváře). V místě hrudi byly nalezeny dva stříbrné, silně pozlacené gombíky zdobené filigránem, vyjímečné charakterem své výzdoby. Severně od zděného komplexu výzkum objevil povrchové objekty s kůlovými konstrukcemi jako pozůstatky 15 srubů velkomoravského sídliště a jižně od komplexu pozůstatky dřevěné halové stavby. K areálu patřilo ještě 87 hrobů z té doby. Byl zde nalezen i olověný křížek s řeckým nápisem a obrazen ukřižovaného (dokládající, že zde působili kněží řeckého původu) a ve větším počtu tzv. stily – pisátka, jimiž se psalo na voskem potažené dřevěné destičky. Dále zde byl nalezen nůž, rydla, bronzová kování řemínků, závlačka, ocílky, ostruhy, křesací kameny, nádoby, vědérko, zbytky okenních tabulek z nazelenalého skla se zlatistou fólií, zlaté náušnice, stříbrné korále a stříbrné, pozlacené měděné, pozlacené stříbrné i zlaté gombíky, prsteny, náhrdelníky, sekery – moravské bradatice, krátký meč – sax ze dvou železných plátů a nauhličeným břitem, skramasax, hrot oštěpu. Součástí poměrně málo obvyklého sídliště byla kammenická dílna na jižním, kovárna na severním okraji osídlené plochy a keramická pec na západním svahu výšiny již mimo areál.
V době rozkvětu Velkomoravské říše byl církevní areál na sadské ostrožně zřejmě organickou součástí sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště.
Vzhledem k tomu, že na místě dřívější velkomoravské aglomerace stojí město, resp. dvě města, očekává se, že další nálezy mohou následovat.
Je tedy zbytečné hledat Veligrad kdekoliv jinde.
Naproti tomu na Nákle naprosto chybí doklady lidské činnosti, které by jen náznakem opravňovaly k domněnce, že tam vůbec něco mohlo být.
Autor se pokouší nalézt metropoli Velké Moravy na základě popisu cesty perských kupců, avšak zcela mylně interpretovaného. Popis je stručný:“Další řeka je Ister (Dunaj). A když jsou Maďaři na břehu řeky, vidí proti sobě Bulhary. A nad Bulhary je na břehu řeky veliká hora a na úbočí této hory vyvěrá voda. Za tou horou je křesťanský národ, který nazývají Moravany. A mezi nimi a Bulhary je cesta deset dní.“ Z textu jasně vyplývá, že deset dní trvá cesta od Bulharů na okraj území Moravanů, nikoliv od okraje území Moravanů do Velehradu. Z textu dále jasně vyplývá, že na břehu řeky, o které byla řeč, tedy na břehu Dunaje je veliká hora, za kterou jsou Moravané. Náklo není na břehu žádné řeky, natož Dunaje, a už vůbec to není veliká hora (poměrná výška je pouhých 58 metrů!). A kdyby se jednalo o řeku Moravu, jak se mylně domnívá autor, tak na břehu Moravy jsou vyšší kopce, než je Náklo mimo dosah toků, které by stály za řeč. Vrch Buková 11 km od Starého Města s pramenem Slanica (lázně) strmě se zvedající kopec 120 m nad řeku Moravu, dále vrch Rovnina s výběžkem s kaplí sv. Rocha 4 km od centra Starého Města, strmě se zvedající 160 m nad řeku Moravu. Ale jak už jsem naznačil, ona veliká hora na břehu Dunaje není cílem, ale začátkem cesty přes území Moravanů.
Rovněž podivný překlad uváděný autorem má poněkud nelogický smysl. Odchytil jsem v univerzitních knihovnách několik Arabů studujících u nás, pocházejících od Tunisu až po Katar. Vesměs všichni překládali podobně, jak je uvedeno v publikaci dr. Havlíka.
Z těchto důvodů nemohu brát tento článek vážně a archeologové zřejmě také ne.
Líbí se Vám komentář?
2 
1