Legenda

Legenda o moravské flétně.

Bylo-nebylo, jednoho krásného dne, zrovna tak před Vánoci, jsem potkal kamaráda, se kterým jsme kdysi hrávali bigbít. Chvilku jsme se zastavili, klábosili, a on si vzpomněl na to, že jsem si postavil flétnu z kusu duralové trubky a na tu jsem hrál,  ovšem, já už na to dávno zapomněl, ale zrovna jsem potřeboval nějaký impuls, inspiraci, pro nějaký nový projekt. To byl začátek mého obnoveného zájmu o jednoduché, doma vyrobitelné, odolné a snadno přenosné hudební nástroje, později jsem zjistil, že těmto požadavkúm skutečně nejlépe vyhovuje bezklapková příčná flétna.

Následovalo období, kdy jsem stavěl jednoduché flétničky podobné renezanční flétně, ale ty staví dostatek firem po celém světě, zrovna tak jako šakuhači, japonskou kultovní flétnu, která našla a neustále nachází uplatnění jako koncertní nástroj, tak i ve filmové hudbě.  A to mně vrtalo hlavou, začal jsem pátrat po internetu. Našel jsem a prohlédl spousty webových stránek, věnovaných jednoduchým flétnám, včetně indických bansuri, ovšem, informace mně byly dostupné jen z webú psaných česky nebo anglicky. Ale odpověď na otázku, jestli je možné zkonstruovat jednoduchou flétnu, která by byla  jiná než všechny podobné a měla taky potenciál stát se kultovním hudebním nástrojem, jsem ještě nenacházel. A pořád tu ještě byl stoupající zájem o rúzné jiné formy (dejme tomu) lidové hudby, zdroje nových zážitkú a inspirace.

Pochopitelně, píšťalku nebo flétničku je možné udělat libovolně, nechat na náhodě co bude hrát, i stupnice, které „neladí“ mají v hudbě své místo, mají i své jméno – stupnice mikrotonální (nemusí vždy respektovat pravidelné dělení oktávy, ani počet tónú), ale jejich použití je vzhledem k vlastnostem omezené. Mým záměrem bylo navrhnout nástroj, který by do současného systému hudby zapadl bez větších problémú. Protože významná většina flétniček je stavěná tak, že jejich základní stupnice je diatonická (typický představitel je cé-dur) a jsou to renezanční, barokní, irské flétny a taky indická bansuri, nebo pentatonická stupnice u šakuhači (například cé-dur bez tónú ef , há),  naskytla se otázka jestli egzistuje ještě nějaká jiná stupnice, která by se dala použít jako základní pro jednoduchou flétnu. Odpověď přišla v podobě stupnice celotónové. Hudební motivy v této stupnici je možné najít v indické a vážné hudbě, ale taky v hudbě jazzové. Ale specializovaný hudební nástroj v podobě bezklapkové flétny s největší pravděpodobností ve větším množství nikdo nevyráběl. Možná proto, že celotónová stupnice je oproti diatonickým vnímána jako méně „zpěvná“ (to je otázka zvyku a vkusu), to ale nevadí, když se předpokládá použití především pro individuální a meditativní hraní.

Následovalo období stavění prototypú. Pochopitelně, základní rozměry se dají vypočítat, ale v praksi se musí „došolíchat“ aby nástroj hrál co se očekává, další problém k řešení je optimální materiál, který musí splnit požadavky na snadnou dosažitelnost, vhodnou cenu, obrobitelnost, odolnost a taky hygienickou nezávadnost a musí být příjemný při fyzickém kontaktu. Většina takových fléten se staví ze dřeva nebo bambusu, v době kdy vznikaly to byly materiály dostupné a dobře obrobitelné, v současnosti a v našem prostředí jsou dostupnější trubky z plastu nebo kovu. Po vyzkoušení polypropylénu, duralu, mosazi jsem nakonec zvolil nerez ocel přestože její obrobitelnost není ideální.

Ještě bylo potřeba vymyslet pro nástroj jméno. Proč teda ne moravská flétna, když se zrodila na Moravě, že? Potenciál být v budoucnu kultovním nástrojem má, jen jestli budou Moravané chtít něco takového, co vzniklo v současnosti. Zatím je předčasné dělat nějaké závěry. Ovšem, první album, které jsem s moravskou flétnou nahrál a zveřejnil na mezinárodním (proto ta angličtina) serveru Jamendo 26. července tohoto roku, má do dnešního dne ve statistikách skoro 1100 poslechú a 100 stažení. Tak.