K úmrtí

K úmrtí Oty Habsburského.

Jeho císařská a královská Výsost Ota Habsburský, která byla mezi lety 1922-2007 markrabím moravským a vévodou slezským, byla důstojným pokračovatelem tradic svého rodu. Připomeňme jen Otovo úsilí o vytvoření podunajské federace v 30. letech či lobbování za vznik tohoto útvaru za druhé světové války, kdy chtěl zachránit střední Evropu před hrozícím nacismem a bolševismem. Tyto snahy byly zmařeny jednak nesouhlasem velmocí, jednak odporem politiků v regionu, například pražských potentátů, kteří vyznávali heslo „raději Hitler než Habsburk“.

V dobách studené války neúnavně prosazoval zájmy porobeného obyvatelstva Sověty okupované části střední Evropy a jím iniciovaný tzv. panevropský piknik v roce 1989 na rakousko-maďarské hranici významně přispěl k pádu železné opony. V posledních letech se vyslovoval proti byrokratizaci Evropské unie.

Politická strana Moravané na to nezapomíná a nezapomíná ani na to, že rozbití Rakouska-Uherska, které neodsouhlasil ani moravský ani slezský zemský sněm a které obyvatelstvo našich zemí neschválilo v referendu, bylo počátkem politického, společenského, hospodářského a morálního úpadku Moravy a Slezska i střední Evropy jako celku.

Jistě, ani hlava státu samozřejmě není všemocná, nedůstojné okolnosti doprovázející volby českých prezidentů však dávají společnosti signál, že korupce a vydírání jsou něčím normálním. Dílo a život Oty Habsburského naznačují, že jeho vláda, pokud by k ní dostal příležitost, by vypadala jinak než to, co jsme nuceni zažívat.

Vzhledem ke shodě myšlenek Oty Habsburského s programem a duchem naší strany se hlásíme k tomuto velkému Středoevropanovi a troufáme si tvrdit, že jsme odhodláni v jeho díle pokračovat.

A jako důkaz toho, že tato slova nejsou jen fráze, uvádíme následující výrok Oty Habsburského, který můžeme chápat i jako poselství pro nás.

„Víme ze zkušenosti našeho národa, že realistou je ten, kdo pochopil změnu jako základní zákon dějin.

Snílek je naopak ten, kdo dnešku propůjčuje cenu věčnosti. Právo ztrácíme jen tehdy, když se ho sami dobrovolně zříkáme. Zato právo, v něž zůstává věřit byť jen jeden jediný člověk, žije i nadále.

A poněvadž je nás mnoho a naše víra je pevná, vím, že z dlouhodobého hlediska je úspěch jistý.“