Slovácký rok

Slovácký rok v Kyjově.

Ještě v pátek jsem netušil, že někam pojedu, než mi večer zavolal kamarád, ráno jsem se zrychleně přesunul do Brna s domněnkou, že vše zrušíme, na straně ke Kyjovu byl Ždánický les za silnou clonou deště.

Ale kamarád měl čerstvou informaci z nejzápadnější výspy Moravy, myslím tím Jihlavu, že se blíží slunečné počasí, takže jsme po poledni vyjeli. Naším cílem byl toliko slavnostní pochod od 14:00 hod.

Dlouhému kyjovskému náměstí vévodí radnice s renesanční sgrafitovou fasádou. Bohužel radní nenapadlo tuto vyzdobit moravskou vlajkou, ač ji jinak vyvěšují.

Na délku náměstí bylo několik řad stánků s nejrúznějším zbožím, medovina, košíky, koštovačky, občerstvení,…

Po 14. hodině oznámila komentátorka pořadu, že se z opačného konce náměstí blíží banderium čili selská jízda vedená jezdcem z Terezína se státní vlajkou. Trochu jsem si povzdechl, ale jen na chvílu, než jsem koně zahlédl sám, hned druhému jezdci se totiž na žerdi třepotala žlutočervená vlajka Moravy.

Popsat prúvod 44 obcí je nad moje síly, musel bych mít v rukách scénář pochodu a fotit jsem nestíhal. Jen mi v hlavě utkvělo, že v Dambořicách těží 55% celorepublikové těžby ropy.

Ač se akce jmenuje Slovácký rok, Slovácko bylo redukováno víceméně na Kyjovsko, býval bych čekal Podluží, Uherskohradišťsko, Kopanice, Horňácko a Luhačovické Zálesí, (poslední čtyři administrativně odděleny ve prospěch zrestaurovaného gottwaldovského Zlínského kraje). Tož název drobet matoucí, ale víc obcí by divák v tom horkém dni zřejmě ani neustál.